Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seměl neuvěřitelný dar tvořit krásné lidi
Výběr: Kid_A
03. 02. 2005
8
0
6150
Autor
sorrylooking
měl neuvěřitelný dar tvořit krásné lidi
nevěděl jsem, vůbec jsem nevěděl, že mě ten chlapec zaujme natolik, abych... původně jsem chtěl natočit film, ale spokojím se tentokrát se psaním - je to moc těžká, moc osobní, moc krásná látka na zpracování. byl výjimečný. myslím, zahrnoval sám sebe láskou, ale já vím, že díky této lásce a víře k sobě - měl neuvěřitelný dar tvořit krásné lidi. pojmenovával podle nich části svého těla, svoje nálady, napadlo mě, to je dobrá metoda.... netušil jsem, jak ukázat divákum obraz tak, aby ho pochopili, jestli vyjádřit tu chlapeckou křehkost detaily nebo snad barvami, myslel jsem na nádech rudé, jako zadržerné krve, která se chce s city dostat ven z těla k ostatním, ke mně. aby moje dílo bylo pochopeno, musel bych mluvit mluvit mluvit a pokazil bych celou obraznost a křehkost a lehkost, kterou jsem do svého příběhu chtěl vnést. (vyzní to špatně, něco dělám špatně.) proto tvořím ten obraz tady. sedím ve své koupelně u psacího stroje, ve svém nočním županu a se svou cigaretou, a myslím na něj. potáhl jsem a kouknul z pootevřeného okna svého světlýku. na moje ramena v mém pruhovaném béžovém županu se snášel prach, moje ruka s cigaretou se opírala o můj stroj, consul, připomínal mi moje auto... všechny psací stroje jsem přirovnával k autům. byly různé druhy. já měl takový svůj milý baculatý závoďáček. tohle moje srovnání mě napadlo už jako malého chlapce (byl jsem zvláštní dítě), někdo mi pak řekl, že bych se měl dát na umění, s takovou moji představivostí... nemyslím, že dělám umění. vžívám se do mojí krásy lidí, snažím se jim pomoct. s výrazem ve své tváři jako můj oblíbený holden caufield, ve své zakouřené koupelně jako zooey glass. cítil jsem své odhodlání. jde o toho krásného mě, říkal jsem si, ne o chlapce.
nevěděl jsem, vůbec jsem nevěděl, že mě ten chlapec zaujme natolik, abych... původně jsem chtěl natočit film, ale spokojím se tentokrát se psaním - je to moc těžká, moc osobní, moc krásná látka na zpracování. byl výjimečný. myslím, zahrnoval sám sebe láskou, ale já vím, že díky této lásce a víře k sobě - měl neuvěřitelný dar tvořit krásné lidi. pojmenovával podle nich části svého těla, svoje nálady, napadlo mě, to je dobrá metoda.... netušil jsem, jak ukázat divákum obraz tak, aby ho pochopili, jestli vyjádřit tu chlapeckou křehkost detaily nebo snad barvami, myslel jsem na nádech rudé, jako zadržerné krve, která se chce s city dostat ven z těla k ostatním, ke mně. aby moje dílo bylo pochopeno, musel bych mluvit mluvit mluvit a pokazil bych celou obraznost a křehkost a lehkost, kterou jsem do svého příběhu chtěl vnést. (vyzní to špatně, něco dělám špatně.) proto tvořím ten obraz tady. sedím ve své koupelně u psacího stroje, ve svém nočním županu a se svou cigaretou, a myslím na něj. potáhl jsem a kouknul z pootevřeného okna svého světlýku. na moje ramena v mém pruhovaném béžovém županu se snášel prach, moje ruka s cigaretou se opírala o můj stroj, consul, připomínal mi moje auto... všechny psací stroje jsem přirovnával k autům. byly různé druhy. já měl takový svůj milý baculatý závoďáček. tohle moje srovnání mě napadlo už jako malého chlapce (byl jsem zvláštní dítě), někdo mi pak řekl, že bych se měl dát na umění, s takovou moji představivostí... nemyslím, že dělám umění. vžívám se do mojí krásy lidí, snažím se jim pomoct. s výrazem ve své tváři jako můj oblíbený holden caufield, ve své zakouřené koupelně jako zooey glass. cítil jsem své odhodlání. jde o toho krásného mě, říkal jsem si, ne o chlapce.
dost jsem se nudil - kecy o ničem a navíc tak trhaný a zmatečný, že jsem se do toho nemoh ani začíst - ztráta času tohle .. ;-)
dítě_na_skleníku
06. 06. 2005dítě_na_skleníku
06. 06. 2005sorrylooking
06. 06. 2005dítě_na_skleníku
06. 06. 2005sorrylooking
21. 02. 2005
Znovu jsem si přečetl obě verze.
Ta přepracovaná je lepší. Možná teď líp chápu, dává to smysl. Je to dobrý. Jsem rád, že se tim zabejváš a nehodils to za hlavu.
sorrylooking
21. 02. 2005sorrylooking
10. 02. 2005sorrylooking
10. 02. 2005sorrylooking
08. 02. 2005cup_of_tea
08. 02. 2005sorrylooking
08. 02. 2005Augustin_Šípek
07. 02. 2005sorrylooking
06. 02. 2005
Pak je to otázka vkusu.
Nebo otázka toho, byl-li bys schopen to napsat stručně a zachovat úroveň.
sorrylooking
06. 02. 2005dítě_na_skleníku
05. 02. 2005dítě_na_skleníku
04. 02. 2005sorrylooking
04. 02. 2005dítě_na_skleníku
04. 02. 2005sorrylooking
04. 02. 2005
Jo, Holdene, ke konci se mi zdálo, že to zbytečně moc protahuješ. První půlka je good.
Tak tohle je vostrý:)
Moc se mi to libi..
Žádný žvástvy vohraný, ni kus blábolu v tom nenacházím, trochu odbíhaly myšlenky ale jinak dobrý, je tam pocit.. ten pocit.
Tip.
Dorian