A zaspal z lipového dřeva

A zaspal z lipového dřeva

Ona je pouze z listů lip, lpí
na tvém srdci    
a v končinách
svic žne z ohně vosk  –,

                       je měkce.

Je v ní bran, a je v ní mříží,
že po tmě spánková je kost.

V ní není žádné dno
a nic z ní neublíží,
je pouze hlíny hrst:

Jak přikrývá, když kdy se v tichu kříží.

A přijdou dny,
ty beze spánku,
jichž strun jsme každý host.

A zavoní a z lip –
bílé to, jen chmýří,
že léto zavře branku –,

pak pouze dřevo
a svíce, jež hoří proti spánku.