Láska jako kaktus

                                                                              Láska jako kaktus            

Žili spolu v rodinném domku přes pět let a jejich láska byla jako kaktus. Pichlavá, s minimální potřebou vláhy, občas kvetoucí. Zárodky dětí drtili antikoncepcí a rodiče vídali jen na jubilea. Zaneprázdněni dobře placeným zaměstnáním, podřizovali život harmonogramu. Středa a sobota sex, pátek úklid a prádlo, pondělí ráno – povinný rozhovor:

„Dvořáková má na krku něco s Nekalou soutěží. Její synovec dostal tu zakázku v Egyptě a přeplatil jen padesát tisíc.“ Přinesla ke stolu konvici s kávou a pokračovala: „Už tam byli policajti a vyptávali se.“

„Ženíšková, ta moje nová asistentka,“ přisunul hrnek blíž, aby se jí lépe nalévalo: „si začala s klientem a teď se ho nemůže zbavit. Posílá jí květiny a zamilovaný mejly. Vždycky jsem říkal, že to je neprofesionální slepice!“

„Gusta z menežmentu se prý také svezl a teď si drbe hlavu. Dvě malé děti na krku a kriminál?“ Nechápavě zavrtěla hlavou a zakousla se do toastu s džemem.

„Starej jí dal ultimátum. Buď si tu trapnou záležitost okamžitě vyřídí nebo se spolu rozloučí. Pche. Vyletěla od něj jako papírovej čert a pak v kuchyňce bulila jak dorota.“ Nalil si pomerančový džus a zalistoval novinami.

 „Starej Marcík v sobotu zase pálil nějakej humus. Slyšela jsem Žampachovou, jak mu přes plot nadává!“ Sebrala ze stolu ekonomický dvoulist, který jí oddělil. „Poslal ji sice někam, ale nechal toho. Mít venku prádlo, tak mu taky něco řeknu.“

 „Město vyvěsilo dodatek k Vyhlášce pro zahrádkáře. Do června tohoto roku se mají vystěhovat a vše uvést do původního stavu. Pár jich tam stálo a zaslechl jsem něco o petici.“ zasmál se.

Zvláštní rozhovor plynul dál, aniž by jeden na druhého pohlédl. Po snídani sklidili ze stolu, mezi dveřmi se letmo políbila na tvář a každý nasedl do svého vozu a odjel. V zaměstnání vyřídili nezbytné pracovní úkoly a povinnosti a po obědě zasedli k počítačům. Oba připojeni na ICQ začali ťukat do klávesnice:

„Dvořáková má záznamy o Zpronevěře. Na tu kašlu. Gustovi řekni, že ho naše advokátní kancelář bude klidně zastupovat. Má-li zájem.“

„Mluvila jsem s paní Holomkovou, její dcera udělala bakaláře ze Sociálně právních věd a ráda by někam nastoupila na praxi. Bude ti volat.“

„Se starým Marcíkem si promluvím nebo radši řeknu mladýmu, aby si držel dědka zkrátka.“

„Volala jsem mámě a příští víkend začneme na zahrádce likvidovat tu boudu. Na petici jim prý kašle!“

                Oba se vrátili velmi pozdě domů. Každý se sám najedl, vysprchoval a ulehl. Okolo půlnoci se otočil a položil jí ruku na rameno.

                „Co se děje?“ mžourajícíma očima pohlédla na digitální budík: „Vždyť není ještě středa?“

„Není, ale ….já bych ti chtěl něco říct.“ Nesměla oslovil manželku.

„Teď? To je to tak důležité? Chci spát.“ otočila se na druhý bok: „Ráno nebo napiš.“ Nenaléhal.

                Při snídani nepromluvili a stejně jako předešlý den odjeli do práce. Po obědě se na jejím monitoru objevila zpráva:

„Chci dítě nebo rozvod!“

„Kdy?“ odpověděla.

„Co nejdřív.“ Pohotově reagoval.

„Dobře.“ Souhlasila.

                Doma se sešli znovu velmi pozdě. Po jídle a sprše se potkali v obývacím pokoji. On se usmíval, držel velkou kytici růží a chrastítko, ona formulář Rozvodového řízení.