Vrabčáci

Když jsem tohle psala,tak sem se málem rozbrečela.Těch vrabců mně bylo fakt líto.

Zase chodím lesem. Tentokrát však není tmavý. I přesto, že je noc, všechno ozařuje měsíc. Svítí jasně a možná je větší než ve skutečnosti. Přede mnou je několik lidí, který neznám, ale vím, že se jich musím držet, než vyjdu z lesa. Nechala sem v táboře svoji červenou mikinu a to mě štve, protože to byl dárek. Chtěla bych se vrátit, ale už nemůžu. Nemůžu jít sama. Jsem závislá na skupině a už jenom ten fakt mě rozčiluje. Ten les se sice tváří mírumilovně, ale já vím co se v něm skrývá. Radši na to nemyslet. Jdeme pořád dál a už se mi to zdá nějak dlouho a podle mě by se mělo dávno rozednít. Něco tady nehraje. Odněkud vyskočila kočka. Křičí a kouše mě do noh. Mám z toho hrůzu, volám na ty lidi přede mnou, ať se zastaví a pomůžou mi, ale oni mě neslyší a nebo mě nechtějí slyšet. Nechávám kočku, aby mi ničila nohy a snažím se, aby se mi nedostala na krk, protože to by byl můj konec. Kouše mě do kolen. Dost to bolí a sráží mě to k zemi. Lehám do trávy a kryju si krk. Skupinka lidí přede mnou pokračuje v cestě, až se mi ztrácejí. V beznaději se poddávám smrti vykrvácením. Probouzím se zimou. Vstávám a nohy mě hrozně bolí. Jediný, co teď chci, je dostat se pryč. V dálce slyším křik koček. Jdu po pěšince z ostrých kamenů a protože sem někde nechala boty, mám rozřezaný chodidla. Cesta končí a objevuje se plot. Je to mrtvej plot. Jsou v něm mrtví ptáčci. Malí vrabčáčci, co mají v pletivu hlavičky. Zdvihám dřívko ze země a jednoho lechtám na bříšku. Pohne nožičkou. Chtělo by to štípačky. Procvakala bych plot a všichni ptáčci by ožili. Rozhlížím se kolem. Jeden strom má ve své kůře vrostlý kleště. Přicházím k tomu stromu a snažím se vyprostit modrý kombinačky. Přicházím znovu k plotu a snažím se ptáčka ptáčka vysvobodit. Snažím se odstřihnout pletivo u jeho krku, ale nedaří se mi to a omylem sem mu ustřihla hlavičku. Padá na zem do suchýho listí. Je mi to líto. Najednou je kolem plotu plno lidí, kteří se snaží vystříhat kolem ptáčků v plotě díry. Vrabčáci ožívají, chvíli cvrdlikají, ale vzápětí jim padají hlavičky do suchého listí. Ti lidi toho však nechtějí nechat. Utíkám pryč a po tváři mi tečou slzy.

---