Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

sex za dvě stě

17. 04. 2005

5978

Autor

cekanka_ucekana

Po dlouhé době jsem byla včera u kamarádky Aleny. Udělaly jsme si kafe a střik, sedly pod smrk a daly nohy nahoru. A pak jsem poslouchala, jak je Marek skvělej, jak je hodnej, jak je milej, jak jí vyznává lásku, jak jí dává dárky, jak chtěj miminko a jak se budou brát. Mám tu holku ráda, fakt jo, hodně moc, byla čtyři roky sama, bez chlapa, bez sexu, bez objetí a tak si hodnýho chlapa zasloužila. Zaslouží si všecko, co teď má. Seděla jsem vedle ní, koukala na ni, na její pohodu a záviděla jsem. A pak jsem si vzpomněla, jak jsme se sešly před několika lety a já jsem opěvovala toho svýho chlapa, byla jsem zamilovaná, jako školačka a ona jen poslouchala. No asi je život taková houpačka a my dvě se holt nehoupeme synchronně.

Když jsem dorazila domu, bylo mi smutno, hodně smutno. Zavolala jsem příteli…no, příteli…řekněme známýmu…no, to zní taky blbě, ale je pravda, že se známe. Zavolala jsem mu a domluvili jsme si procházku v lese s jasným záměrem. Jako na potvoru, těch lidí, který měli stejnej záměr bylo včera večer hodně a tak bylo v lese nacvakáno. Takže se konala i ta zástěrková procházka, protože jsme se museli prodrat do končin bez lidí. Bylo to moc příjemný setkání, konečně, jako vždycky s timhle šikovným andílkem. Leželi jsme pod stromama, vidět bylo jako ve dne, tak svítil měsíc, boty jsme měli poházený okolo, klíče visely na větvi a my byly v pohodě, uvolněný a spokojený.

No a pak jsem se vrátila domu a vrátilo se i to smutno. Chtěla jsem mít tu pohodu doma a ne se za ní muset plížit do lesa, chtěla jsem, abych nemusela volat známý, když je to smutno, chtěla jsem, abych měla někoho takovýho doma a furt stejnýho.
Dávali Sex ve městě a já přemejšlela o tom, že bych měla tohle téma taky trošku probrat. Tuhle mi jeden mladý muž vysvětloval, že sex bez lásky je normální věc a že skupinový sex je normální věc a že jejich skupina lidí spolu všichni spí, dohromady i zvlášť a řikal tomu NOVÁ DOBA. Bylo mi z toho zle, ač skutečně nejsem puritánka. Je zajímavý, že neznám nikoho, kdo by někomu záviděl promiskuitu, ale ty stálý partnery, ty si závidíme. No a tak nemám z tý nový doby strach, myslim, že vždycky budeme toužit po lásce a po těch kamnech, co znamenaj domov. Budeme se vdávat a ženit a budeme to děsně prožívat. Budeme si pořizovat děti a budeme to prožívat ještě víc. Nemám strach o tuhle dobu. Mám strach, že já už mám vybráno.

kiksy

19. 09. 2005

Československá literární komunita

sex za dvě stě

Autor

Sdílení