(se mnou)

Jak může člověk milovat hudbu, které nerozumí? Jak může chtít hrát na piáno, když nemá sluch?

my future

Sedím na Měsíci na svém skládacím sedátku a dívám se dolů na Zemi. Všechny obrazy jsem naložil na kolečko. Spálil jsem rámy, - z dlaní mi vyšla mlhovina ? tanečnice, barokní slečna, - pěkná pěkná pěkná. Zatočila sukní a vybrala si toho nejpovrchnějšího prodavače, který se vylíhl z dámského metru. Zpívá ruměnou tváří pane já jsem jen obyčejná holka, boky mám trochu macaté, bříško, ale ne - chlupaté, pane ? jo, řeknu vám jen co sama budu a tak se smutně dívala do mé dlaně. Šel jsem stvořit mlhovinu. Naštvaně.

Květiny prorostly plátna starodávných obrazů. Kolečko bylo dřevěné a jediné, které jsem si ze Země přivezl. Dal mi je táta v dětských letech, kdy se ještě dárky směly vyrábět. ?Zaplevelil jsem si Měsíc,? smál jsem se. ?Normální kompost.? ? Dlouhá léta jsme vršili hromady jablek a kopřiv na břehu louže se zelenými řasami, které byly ty nejdelší, jaké jsem kdy viděl a když dvakrát mrkly, vyšlo slunce a všechny stíny prchaly spirálou do trychtýřů kráterů. Na Zemi jakýsi golfista vypálil z hole a Měsíci naskočil další kráter. ?

Nerozumíte ženám? S tím vám nepomůžeme, ale můžeme vás naučit písmenka na klávesnici ? a b c d?. Zapřel jsem se nohama o mléčnou dráhu a tlačil Měsíc co nejdál od Země, - ne ne ne, nepohltíš nás. Prali jsme se společně, Měsíc jako nemotorná koule šeptal: ?Štěpánku, tlač.? Mrzák ? a celej se natočit můžete? - Sere tě žena? Pojď do hospody, - tam se zpij, zmlať, ztrať ? hlavu, mozek, pud, člověka -, vrať se domů a ? ?Stejně tě mám rád.? Chrrrrápe až do rána. - Vzdal jsem se, když mi bylo nejhůř, teď tlačím Měsíc daleko od Země i za cenu horší viditelnosti.

Já vážně nemám zájem otáčet se zády, když mi prší do obličeje. Lidé projeví největší úsilí, když mají něco zkazit, ale stejně, - nakonec, všechny sliny skapou na zem. Tak plijte.

your future

Přestaneš používat slova jako lůzr, fuck a nechci. Namaluješ se, protože tě po třicítce zaplaví nová chuť na sex a možná mě znovu ulovíš, protože ustrnu na hlaváku s kytkou v ruce, jenom nebudu čekat na tebe, ale nejspíš na dceru, jejíž matka mě bude nenávidět, - to je fuj, to nesmíš, pojď sem. ? A víš, že docela věřim tomu, že jednou budeš krásná maminka? Nepoznáš mě a protože vždycky budu ten, do koho se holky zamilovávaj, nechám se sbalit na jednu pusu a v posteli nedám na jevo, že ty triky mam od tebe, - ne, já sám o sobě nejsem tak dobrej.

?Tohle je Štěpán, kamarád z dětství.? Vidim tvého muže, co si přes pupek nevidí na péro. Vyhrne ze sebe nějaký příšerný citoslovce a ? Alenko, skoč pánovi pro pivo. A ty se usměješ ? ?po babičce.? Jenže tvoje dcera se do pána zamiluje a bude mi česat dlouhé vlasy ? ne jako tatínek?.Alenka je sladká blondýnka, - (fuck) ujede ti. ?A to nevíš,? sklouznu k familiárnosti a ty zvedneš oči jako je zvedávala tvá máma, když na podlaze třídila prádlo a mně dojde, že to nemůžu říct, - tam na nádraží ? svázaný vlasy a brejle mi sluší nejvíc. Zmátl jsem tě, přiznám v duchu a slíbim si, že tvoje dcera mě bude znát jenom s rozpuštěnýma vlasama.

poor future

Přirozenosti ochably a žlaby zality krví schnou na slunci. Utopická společnost slepic kamarádících se s potkany vzlíná prázdnými okapy na ploché střechy zapomenutého křiku na děti. Dva poslední zelené stromy špičkující se lásky vzal vítr do teplých krajů těsně nad žaludek klíčící pohanky. Domácí mléko vytéká z pet flašek na eskalátory věčnosti automatizovaného převoznictví přes regulovanou řeku Styx. Člověk usnul.

pure future

Dokázala bys?.? (se mnou)

---