Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVRAH
10. 05. 2005
4
0
2660
Autor
Lilie
Tak zbav mě trnů, bolest si nechám a konečky prstů ovážu ti ...
VRAH
Prorůstám trním i květy,
proto roním z každé věty
trochu bolesti a trochu krásy,
jako blázen, který zapírá si
slanost vlastních řas.
Mlád, však jako prostařecký třas
mnou chvěje,
když topím svoje beznaděje,
jak slepé kočky žadonící vzduchu.
Pak k uchu
po jedné je přikládám
a s hrůzou slyším, že jsem vážně sám,
tak jen v křečích dál se směji,
protože s těly beznadějí
já utopil i naděje.
Augustin_Šípek
06. 06. 2005
Ježiši, to je desně drastický....takovou u tebe neznám....ale každopádně je hodně dobrá...T
Vracím se ještě jednou. Opravdu hodně dobrá, srozumitelná (někdy mi nejsou zcela jasné) a strašně emotivní...
Lilie: Neni zač, jsi tak nějak moje krevní skupina, vůbec nevím, čím sis to zasloužil :-)))))), ale vím, ale vím, ale vím
Lilie: Neni zač, jsi tak nějak moje krevní skupina, vůbec nevím, čím sis to zasloužil :-)))))), ale vím, ale vím, ale vím