za černé kruhy pod očima

spadané listí stromů

je plné smutků toho

co se ještě najde v člověku

bylo za čtvrt hodiny půlnoc

a v uších zněl nářek

hladových koček bojujících o přežití

já pohřbila další život

ve mně, zakopala hluboko

:stokrát se stejně vrátím zpět,

protože návraty jsou nejkrásnější bolestí:

dým zahalil obličej

a pohrál si s očním víčkem

tak lehce jak dokáže jen

lidská dlaň vzít za ruku

zafoukalo - jeden suchý list odvál

do rohu zmalovaného pokoje

a pak dál skrze zdi

narážel do lidí v ulicích -

prosila jsem, aby drželi

minutu ticha, protože jsem

právě byla hrozně moc sebestředná

smáli se