NEROZUMÍM

Nerozumím Slunci

Které dokáže každé ráno vstát ze svého hrobu

A svítí se radostněji než dřív

Nerozumím Měsíci

Který se neumí smát jindy

Než když vše ostatní pláče černé slzy

Nerozumím hvězdám

Které se diamantově vysmívají mé lásce

A pro jinou s chutí padají

Nerozumím stromům

     Které odolají ohňům a trýznění

     Aby ozdobily zmrzačenou krajinu květy

Když oni sami trpí a skrývají se V rozedraných rubáších

Nerozumím větru

     Který odlétne když ti rozcuchal vlasy

     A mě nechá samotného před tvou krásou

     Ze které si nemohu nakrást jako on

Nerozumím knihám

     Které jsou otevřené pro každého

     Když ty mé patří jen mně a nikomu jinému

     Nebo alespoň chci aby to tak bylo

     Vždy někdo nahlédne

A odejde s vytrženým listem

Nerozumím sám sobě

     Proč se tím vším zabývám

     Místo abych byl šťastný

     Hledal jen to co chápu   

     Já to ale všechno miluju

     Možná že jen proto že tomu nerozumím