Snový les

Vlastně sou to všechno moje sny snažně sepsaný do pohádky:)

,Je tady tma jako v pytli," řekla Jana a pomyslela si že se už nikdy s nikym vsázet nebude.
,,Myslíš že tu rostou houby?"Zeptal se jí Lukáš.
,,Fakt netušim, ale musíme to přinejmenším zkusit, prohráli jsme tu sázku, vzpomínáš?"
V tomhle lese nebylo vidět ani na krok, stromy byly až neskutečně vysoké a prouštěli opravdu minimum světla.
,,Hele Lukáši přestan kopat do všeho co ti padne pod nohu, chovej se trochu jako člověk."
Lukáš přestal kopat a odpověděl: ,,Jano, ty houby maj bejt jedlý?"
,,To snad ne, něco najdem a jdem zpátky."
,,No já jenom že ty houby hledáme asi hodinu, nevykašlem se na to?"
,,Asi máš pravdu, už pujdem."
,,Jano, kudy sme sem šli?" Zeptal se dost zmateně Lukáš.
,,Já netušim, je tu hrozná tma, představa že tu budem bloudit mě ale docela děsí."
,,Tak já jim zavolam."
,,To sotva neni tu signál."Řekla Jana už docela naštvaně.
Kdybysme tu alespon nechodili jak kolem bludnýho kamenu, pomyslela si Jana.
,,Koukej tamhle je světlo, dem za nim,snad už budem venku." Řekl optimisticky Lukáš.
,,Dobře." Odpověděla nevěřícně Jana a vykročila vpřed.
Došli na prosluněný palouk a koukali na nebe-tedy spíš na to se k nebesům tyčilo.
Gigantické houby, možná třicet metrů do výšky a klobouk asi padesát metrů.
,,Proboha" vydechl Lukáš.
,,To je nádhera" doplnila ho Jana.
,,Našli sme ty houby," smál se Lukáš.
Jana se usmála a sedla si na zem.
,,Ta zem je úplně měkká, jako peřinka."
,,Všechno to tu tak hrozně svítí-to je hrozně divný, takovej tmavej les a uprostřed něho doslova rozzářený palouk a na něm takhle vysoký houby."Řekl Lukáš.
,,Já chci ven, mam tu z toho strach." Řekla Jana.
Lukáš pomohl Janě vstát a šli zase do lesa.
,,Neboj, je to přece jenom les," uklidnoval Janu Lukáš.
,,Tady je hrozná tma a já umíram únavou."Řekla Jana.
,,Nesmíme spát, když už budem hodně utahaný, půjdem zas k těm houbám." Navrhl Lukáš.
,,Koukej, tady snad někdo žije, tamhle je domek a svítí se v něm." Vykřikla Jana.
,,Tak dem k němu, ne?"
,,Hm. Nejspíš nám ani nic jiného nezbývá."
Domek-strašně malý domek, v tý tmě byla stejně vidět okna, ve kterých se svítilo a tak vyrazili k domku.
,,Nezdá se ti že tu narážíme na dost divný věci?"Zeptala se Jana.
Lukáš se zamyslel a pak odpověděl",,Mam tu dost divnej pocit, je to fakt dost divný, to tu před náma nikdo nebyl?"
,,To je taky dobrá hovadina, vzdyt je tu dům!"
,,Dem to vomrkout," Rozhodnul Lukáš.
Došli před domek a koukli oknem dovnitř, místnost byla zřejmě opravdu vytopená,to díky hořícímu krbu, představa tepla se jim opravdu zamlouvala, tak vešli.
,,Koukej jak je to tu nádherně uklizeno, to doma nemáš, co?" Zeptala se Jana.
Lukáš se jízlivé poznámce své kamarádky jen pousmál.
Najednou vylezla zpod postele obrovská černá kočka, vyskočila na postel a zahleděla se do Janiných očí.
,,Vím že jste unavení a hladoví, nechám vás tu přespat a najíst." Řekla kočka. ,,Nebojte, já vám nic neudělám."
,,Já tady spát nebudu," řekl naprosto bledý Lukáš.
,,Lukáši, seš v pohodě?" Řekla Jana ,,Já vim že sme tu už dlouho, ale neboj za chvilku už budem zase zpátky."
,,Budte tu alespon chvily, já sem byla tak dlouho sama."Řekla jim kočka a vykročila k nim.
,,Dem," řekla Jana a chytla Lukáše za ruku.
,Alespon chvíly,"žadonila kočka.
Lukáš otevřel dveře a utíkali s Janou pryč, proběhli skrz palouk a našli cestu ven, slyšeli rozhovor kamarádů a tak vylezli z lesa.
,,To ste stihli něco najít? Vždyt jste odešli před chvilkou."
Jana se koukla na hodinky a zjistila že jejich kamarád má pravdu, neodešli ani před minutou.
,,No, mi sme se koukli jenom na kraj, zhodnotili a řekli si, že tam asi nic neporoste," zasmála se Jana.
,,Přesně tak, jenom sme to zhodnotili."Řekl Lukáš.

---