Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHolka, co mi podá sedmikrásku
19. 01. 2001
11
2
4136
Autor
crayfish
Zemřelas
tak rychle
a tak náhle
že to nikdo
kromě mě
nepoznal.
Zemřelas
a nějací šílení teroristi
vyhodili do vzduchu
pár nádherných míst.
Ze všeho nejdřív
jednu lavičku v parku
dvě židle v jazzklubu Parník
kašnu na náměstí
a spoustu uliček
o kterých jsem
vlastně ani nevěděl.
Zničili to všechno tak důkladně
že jsem to poznal jen já.
Jen já a jedna
úplně cizí
bláznivá holka
která mi
uprostřed toho spáleniště
podala malou sedmikrásku
a řekla:
ty mě ještě neznáš
ale my se jednou určitě potkáme
2 názory
Dovoluji si napsat, že téma je krásné ale tak nemožně zdlouhavě rozpitvané, že mne báseň už od půlky nebavila.
*! (Koukám, taky tenhle znak používám nějak moc často):))) Snad... potkáte, potkáme...
Dosť bolo citov. Tady mi nezbývá než nenuceně nadšeně plesat. To zadrhávání příliš krátkých veršů, jak se musíme nadechovat...! Ta utnutá intonace, měnící sloky ve strohé výpovědi... (Tady vidno, jak prospívá, když se ta tečka na konci věty občas vynechá:))) - to k poslednímu verši...) Není co dodat.
Jo jo četl jsem od Bradburyho 451° Fahrenheit a tam to bylo podobný...akorát ta holka podávala pampelišku...
*!
a po zničení všech těch míst je díra k uzoufání a bolí i snaha ráno vstát...naštěstí jsou tu sedmikrásky, a sedmikrásky - ty kvetou od časného jara a až do prvních mrazíků...
taky(?)
v zimě na spáleništích mezi otrhanými vrabci a křídly napolo spálenými a trnovou korunou ze sedmikrásek ...(sejdeme)
:)