Cena za život

kraťoučká povídka...takové malé zahloubání se nad životem,smrtí a ...

Okovy hlasitě zachřestily o mramorovou podlahu.Síňí se neslo mumlání a byl-li by Daniel schopen zvednout hlavu a rozhlédnout se,jistě by uviděl jak si naň všichni přítomní ukazují.Třásl se.Cítil studený pot,stékající mu po zádech dolů,vnímal i emoce okolo sebe.Emoce čistého opovržení,opovržení nad ním,nad člověkem,nižší smrtelnou rasou.Byl souzen... Ptáte se za jaký čin ? " Danieli Arthure Levine ",démonický hlas nejvyššího soudce jej vždy ochromil a smetl poslední,pečlivě shromažďované,zbytky odvahy," povstaňte." Pokaždé se snažil splnit jejich nařízení a pokaždé pod strašlivou vahou svých okovů upadl.Což vždy vyvolalo salvy smíchu.Jen soudci se nesmáli.Vlastně nikdy jejich tváře nespatřil.Sám pro sebe se pousmál,přišlo mu zvláštně zábavné,že si to neuvědomil dříve. " Danieli Arthure Levine,byl jsi obžalován z následujících zločinů," nechápal,proč tím musí stále procházet," zrady,vraždy,sobeckosti,vědomého násilí,lži,nenávisti,krádeže,krutosti,hanobení,urážky,zneužití,podvodu,předsudků,nespravedlnosti,rasismu..."nejvyšší soudce měl zrejmě v úmyslu pokračovat s výčtem zločinů,ale Daniel to již,jako vždy,nevydržel. " Dost,proboha dost,prosím dost,nechte toho,prosím,už ne," hystericky křičel a bezmocně se svíjel v řetězech," proč to děláte,proč ???" " Konáme dle zákona,tak jak jste si jej vy lidé sami vytvořili,sami zpodobnili," soudcův hlas hřměl jako příboj narážející na skály při pobřeží," jednáme tak jak chcete vy,od toho tu jsme,proto existujeme." Daniel to nechápal,nikdy to nepochopil.Toto byl šesti stý sedmnáctý soudní tribunál od jeho smrti.Zabil se při jedné pitomé autonehodě,notně opilý a omámený levnou nekvalitní marihuanou,kterou sehnal s kamarádem den předtím od pouličního překupníka.Ach jak často s přáteli z koleje mluvili a diskutovali o smrti.Přeli se jestli posmrtný život existuje,nebo zda-li je to jen výmysl bezpočtů naboženství.Kdyby jen věděli,kdyby jen tušili.Když během převozu do nemocnice umíral,viděl ten bílý tunel,ten co o něm mluvili v televizi.Jasné světlo a líbezný hlas,medově podmanivý,jej lákali,aby plul dál a dál.A pak všechno zčernalo a Daniel se objevil v poutech před tím šíleným soudcem a jeho přísedícími. "Nerozumím vám," Daniel vzteky téměř brečel," jakým právem mne soudíte,kdo vám to právo dal,co jste zač ?" " Jsme soudci,soudci vámi stvoření a vámi zvolení," soudce monotóně odříkával svou odpověď,jako modlící se kazatel při bohoslužbě," právo je jen váš,lidský pojem,my jsem povzneseni nad právo a zákony,my pouze stanovíme trest." " Trest za co ? Trest za život ? Jak se opovažujete ?" " Konáme." Daniel rozhořčeně vyprskl,jeho tělo se napjalo a jeden z článků řetězu praskl :" Co to je sakra za podělanou odpověď,myslím,že jste jen hromada pitomejch zbabělců,co se bojí ukázat svý poďobaný ksichty." Náhle jej oslepilo intenzivní světlo...prudce zamrkal. Soudci vstali a shodili své kápě.Zlatavá barva si pohrávala v odlescích na Danielově tváři.Odlesky měly tvar dokonalých kotoučů... " Jsme poslední soud ",pravili soudci jednohlasně a zpěvavě. " Můj bože," vydechl Daniel ohromeně. Nejvyšší soudce se na Daniela laskavě podíval... " Ano Danieli ?"

---