Konec techniky

"Takže - abychom to shrnuli." řekl generál, "prognózy ukazují, že za pět set let již nebude naše technická civilizace existovat. Dojde k rozpadu všech celosvětových vládnoucích struktur a svět se vrátí k barbarskému životu podobnému pravěké společnosti. Možná tomu napomohou války a epidemie. Ale přijdeme tam my. Se zbraněmi, počítači a jinými technologiemi. Budeme vládnout světu!"

Začali jsme tleskat. Nešlo jinak. Harris vedle mě se usmíval - už se jistě viděl na trůnu moci a slávy budoucího světa. Bylo nás dvacet - dvacet lidí s jasným cílem, vizí, snem.

Raketa byla vyvíjena tajně. Trochu stísněný prostor: museli jsme se tam vejít všichni, plus přístroje, zbraně a vybavení. Mnohokrát jsme trénovali navigaci, samotný let a přistání. Nyní nadešla ta chvíle. Připoutali jsme se a vzlétli do vesmíru.

Podle Einsteinovy teorie relativity se dá jednosměrně "cestovat do budoucnosti": při velkém zrychlení náš relativní čas ubíhá pomaleji než čas světa. Dostaneme se tak do doby po pěti stoletích za pouhý měsíc našeho času.

* * *

Potom, co jsme zpomalili, jsme se přiblížili zpět k Zemi. Zrovna byla noc a my jsme neviděli žádná světla metropolí ani dálnic. Zřejmě se opravdu naše civilizace zhroutila a my, obdařeni technickými znalostmi a schopnosti, dobydeme celou planetu. Jak jsme přistávali, byla celá posádka rozrušená.

"Harris, Smith a Jones - na průzkum!" zavelel Generál. Vyšli jsme do ranního lesa v oblasti Evropy.

"Takže to vypadá, že prognózy nelhaly," usmál se Harris. Cestou jsme potkali pár rozpadlých zdí, jednu zrezivělou trosku která byla dříve autem a rozpraskaný asfalt bývalé silnice. Nyní jsme se schovávali ve křoví, protože jsme zahlédli v dálce záblesky lidských obydlí.

Se škodolibou radostí jsme prohlíželi primitivní dřevěné chýše. Nějaký zaostalý kmen - zřejmě vrchol současné postapokalyptické civilizace. Hořel tam oheň, lidé v hrubém, prostém oděvu postávali vedle chatrčí. S radostí jsme se vrátili zpět, abychom referovali Generálovi.

* * *

Vyšli jsme s plnou parádou. Kulomety, granáty, lasery. Cestou jsme se opíjeli pocitem budoucí moci. Zanedlouho jsme došli k vísce.

Lidé nebyli převapení. Usmívali se a kynuli nám na pozdrav. Generál se postavil do čela naší "delegace" a svým charismatickým hlasem prohlásil: "Jsme bohové. Máme moc zprovodit vás ze světa jediným hromem našich zbraní. Podrobte se nám a budete ušetřeni."

"Zavolejte Stařešinu!" zvolal jeden z vesničanů. Dav se rozestoupil a odhalil starého muže oblečeného v něčem na způsob římské tógy. Ten promluvil klidným hlasem: "Nejste bohové. Je jen jediný Bůh. Vaše zbraně nad námi nemají moc. Pokud budete žít v poklidu a podílet se na celkové harmonii, nemusíte usilovat o světovládu."

"Ten otrok si dovolil mi odporovat!" zahřměl Generál. "Zabijte ho!"

Vzali jsme kulomet a napálili to do staříka. Stařešina zvedl ruce. Náhle vzduch zhoustl a objevila se polo-viditelná stěna mezi námi a vesnicí. Střely z kulometu se od ní odrážely a jedna se zasekla Harrisovi do nohy. Zkroutil se bolestí.

Stařešina zvedl ruku. Náhle jsem pocítil velikou slabost. Spolu s ostatními vojáky jsem se svezl na zem. Mezi vesničany se objevila žena v pestrém rouchu, usmála se a začala mluvit:

" Věděli jsme, že přijdete. Jste poslední pozůstatky technického věku. Nepotřebujeme vaše dopravní prostředky, vaše zbraně, vaše počítače. Žijeme v souladu s Božským Zdrojem a z něj čerpáme sílu mystiky a vědomí. Přemisťujeme se teleportací, dorozumíváme se telepaticky a tvoříme silou myšlenek. Dovedeme se bránit proti všemu co zkusíte. Nechceme vás trestat. Pokud s pokorou přijmete nový způsob života, přijmeme vás mezi sebe. Pokud ne - žijte si v lesích jak chcete, ale nás nechte na pokoji."

Série němých pohledů. Viděl jsem, že Generál kapituloval. Nový svět, nová energie, nové možnosti. Když jsem svlékal uniformu, dotkl se mě pocit klidu a míru.

---