Ymp

Celé čtyři roky ho nikdo neposlouchal, nikdo se ho na nic neptal, nikdo o něj nejevil zájem. Vlastně po celý jeho život si ho všímal jen jeho otec. Neustále kontroloval jeho povinnosti, pořádek v pokoji, oblečení srovnané ve skřínkách do komínků, jak snědl večeři, jak pozdravil. Neustále měl přehled o všem, co dělá – aby mohl odhalit každou nepatrnou chybičku a potrestat ho za ni. Nikdy ho ale za nic nepochválil. Jeho výchovu směroval jedině pomocí koženého řemene, který visel vedle dveří.
Ani matka mu nikdy nevěnovala víc pozornosti, než že ho porodila. Vznikl omylem. Jeho otci se po použití matky smekl kondom a obsah se dostal do kontaktu s jejím pohlavím. Že je těhotná si všimla až v sedmém měsíci. Jinak by určitě šla na potrat. V tomhle stadiu těhotenství už jí lékaři potrat odmítli. To ovšem neznamená, že se sama nepokoušela nějak dítěte zbavit. Vlastně v té době synovi věnovala největší pozornost – kudy chodila, tudy se snažila vymyslet, jak plod zlikvidovat.
Byl dokonale nechtěné dítě, o které rodiče nejevili hlubší zájem po celé jeho dětství. Nenáviděli ho a vyčítali mu všechny své neúspěchy. Když na matku přišli porodní bolesti, opila se tak, že svůj porod znala jen z vyprávění. Jen díky velkému zázraku to dítě přežilo. Ale jeho mozek došel poškození.
Dali mu jméno Ymp.
Ymp měl o dvacet let staršího bratra. Otci bylo 41, když se Ymp narodil, a matce 38. Od té doby, co Ympa zplodili, spolu neměli sex. Vlastně ani jeden z nich neměl žádný sex. Na matce to znát moc nebylo. Ale na otci se to po pár letech podepsalo. Byl neklidný a roztěkaný. Když jednou způsobil vlakové neštěstí, při němž zemřelo jedenáct lidí, (nikdy se nepřišlo na to, kdo byl viníkem, ale on byl přesvědčen, že to byl on, i když se k tomu nikdy veřejně nepřiznal), odešel z práce a nikde už zaměstnání nezískal. Přes svou roztěkanost byl velice puntičkářský a dbal, aby doma vše běhalo jako na drátkách. Oproti tomu jeho matka byla bordelářka a alkoholička. Byla zhmotněním nepořádku. Většinu života strávila neučesaná a se zbytky líčidel na tváři. Když si měla vybavit svou minulost, před očima jí naskočil pohled do záchodové mísy. Nikdy nepracovala a ani nikdy pracovat nechtěla. Život vnímala jako jednu velkou pařbu a povinnosti jako překážky v zábavě a proto je nenáviděla. Děti pro ni byly povinností.
S otcem se velice často hádali. Ymp nikdy nepochopil, jak se tihle dva mohli kdy vzít.
Ympův bratr byl profesionální voják. Vždycky se mu líbilo zabíjet. Už jako malý rád rozbíjel toulavým kočkám hlavičky kamenem. Proto když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, zabíjení pro něj byla jasná volba. Celý měsíc nemluvil o ničem jiném, než jak je skvělé být placen za zabíjení lidí. Na vojenskou školu se nedostal. Čtyři roky byl nezaměstnaný a pak nastoupil základní službu. Tam se mu podařilo uchytit se drápkem a domů se už nevrátil. Nechával se posílat do nebezpečných misí, aby mohl zabít hodně lidí. Dalo by se říci, že na něj otec byl pyšný – být vojákem znamenalo být disciplinovaný a to byla vlastnost, kterou obdivoval. Ymp nikdy nechtěl být voják. Nechtěl se věnovat žádné činnosti, kde by musel dodržovat nějaká pravidla. Otec ho posílal do Skautu, ale byl odtamtud vyhozen. Otec se tenkrát hodně zlobil. Matce to bylo jedno, byla zrovna opilá.
Nakonec Ymp šel na učiliště. Rozhodl se být kovářem. Představa bití do železa, kterému tím vlastně neubližuje, ho fascinovala. Mnohem víc ho ale fascinovala představa bít něco živého. Nejlépe lidskou bytost. Ta představa ho velice vzrušovala. Ale vždycky, když ho něco vzrušovalo, otec ho zbil. Začal se té představy bát. Měl ji spojenou s otcovým týráním.
Otec nikdy Ympovi nedovolil mít žádnou dívku. Vždycky, když si nějakou přivedl, otci se nelíbila a vyhodil ji z bytu. Nikdy nebyla dost dokonalá. Na střední škole se Ymp nechal svést jedním spolužákem. Stalo se to o velké přestávce na záchodech. Když už se vše chýlilo ke konci, do místnosti vstoupili o ročník starší kluci. Bylo jich pět. Potom si na něj každý den po škole počkali a v parku ho zbyli a pak znásilnili. Ymp se jim snažil vyhýbat, ale vždycky si ho našli. Po týdnu se jim raději ani nebránil a nechal od všech postupně opíchat. Když se to dozvěděl jeho otec, zbil ho za to, že je buzerant.
Když dokončil školu, pronajal si s jedním kamarádem garsonku. Práci si Ymp nesehnal. Ani dívku. Měl z nich strach. Z mužů také. Vlastně se bál úplně všech. Jednou se s přítelem opili a on mu najal děvku. Byla to asi šestnáctiletá dívka, která utekla od rodičů. Vydělávala si jako šlapka a spala, kde se dalo. Většinou u nějakého zákazníka. Jmenovala se Sandra. Na svůj věk byla dost vyspělá a dokázala se postarat sama o sebe. Vyrůstala jen s matkou, která ji týrala. Ve třinácti toho měla dost a zdrhla. Nikdo ji nehledal. Ymp s ní přišel o panictví. Zamiloval se do ní.
Ona do něj ne. Ale viděla v něm stálý zdroj příjmů a trvalé útočiště. Nastěhovala se k němu a každý večer po práci se tam vracela se umýt a vyspat. Ale Ympovi dovolila spát s ní jen, když si ji zaplatil. Šetřil každou korunu, aby si ji mohl dovolit. Dokonce si našel práci, takže si jí mohl dovolit dokonce dvakrát týdně a navíc ho k tomu ještě jednou do týdne vykouřila.
Když usnula, Ymp za ní přišel a jemně jí probíral vlasy a hladil ji po tváři. Nikdy jinak se s ním nemazlila. A přitom on po tom tak toužil. Miloval ji a chtěl se jí dotýkat. Chtěl jí být tak blízko, až by ji celou pohltil. Pak přišel na to, že Sandra spí s jeho kamarádem a dokonce zadarmo. Přitom ten ji vůbec nemiloval. Viděl v ní jen maso. Obrovsky to Ympa zranilo. Všechny jeho emoce, které za celý život posbíral, v něm explodovaly obrovskou energií a rvaly ho na kusy. V noci šel a ve spánku je rozmlátil svým kovářským kladivem.
Jenže když si pak s krví na rukách uvědomil, co udělal, vyděsil se a zapálil byt. Schoval se do sklepa a hřebíkem si roztrhal žíly. Našli ho hasiči, když prohledávali hořící dům. Nějaký čas strávil Ymp v nemocnici a pak ho přesunuli do blázince. Diagnostikovali mu schizofrenii a cpali do něj léky. S nikým nikdy nechtěl mluvit. Byl jen sám se sebou. Čtyři roky strávil tím, že vzpomínal na Sandru, na její usměvavou tvář, na to, jak vzdychala, když se milovali. Vzpomínal, jak mu bylo, když ji v noci tajně laskal vlasy. Pak taky vzpomínal na ten zvuk, když jí ve spánku rozdrtil hlavu kladivem. Bylo to takové vlhké mlasknutí. Přemýšlel, co se mu honilo hlavou, když znovu a znovu lámal její údy. Vybavoval si, jak vzbudil svého kamaráda, aby byl při vědomí, když mu do obličeje dopadlo zakrvácené kladivo. Ani nestačil vykřiknout.
Dílem si Ymp své chování vyčítal, dílem ho obdivoval. Když spal, zdály se mu sny o moři krve, které vytvořil vlastníma rukama. Ze začátku se bál sám sebe, pak se ale začal ještě víc bát ostatních. Prostor psychiatrického ústavu ho začal neobyčejně děsit. Měl pocit, že musí ven, jinak se opravdu zblázní. Podařilo se mu uprchnout. Nevěděl, že chybou v dokumentaci, ho úřady považovaly za mrtvého. Nejprve se šel podívat ke svému starému domu. Ten už byl zrekonstruovaný. Nelíbil se mu. Přespával v parku. Ze začátku. Pak si našel práci v jedné kovárně a pronajal si dvoupokojový byt. Nevedlo se mu nijak špatně. Každou noc se mu zdál ten samý sen. Byl v něm se Sandrou. Milovali se. A pak se mu najednou proměnila v rukách v hromadu červů.
Ymp působil velice plaše. Ustrašenost ale byla poslední vlastnost, kterou by člověk té hromadě svalů, Ympovi, typoval. Jednoho večera dostal nápad. Vypravil se na Hlavní nádraží a našel si mladinkou kurvičku. Nabídl jí vysokou částku a ona souhlasila. Byl velice vzrušený, když si ji vedl domů. Strašně moc se v té dívce snažil najít Sandru, ale nikde v ní nebyla. Když to dělali, chytil jí rukama jemně za krk. Překvapilo ho, jak moc ho to vzrušilo. Čím blíž byl jeho orgasmus, tím více ji tisknul. Když skončil, zjistil, že je mrtvá. Ani si nevšiml, jak křičí a vzpouzí se. Napřed ho to vyděsilo, ale za pár dní už byl v pořádku. Mrtvolu zabalil do igelitového pytle a uložil do sklepní komůrky.
Jednoho večera v hospodě se Ymp seznámil s Andreou. Po pár měsících chození se k němu nastěhovala. Byla o deset let mladší a byla do něj zamilovaná. Ympovo tělo ji vzrušovalo. O jeho minulosti jí nikdy nic neřekl. Prostě po škole začal pracovat v kovárně, ale kamarád se po pár letech oženil a odstěhoval. Ona pracovala jako tanečnice v nočním klubu. Měla opravdu smyslné tělo, ale Ympovi nic neříkalo. Když spolu měli sex, myslel na Sandru. Když byla v práci, vracela se pozdě v noci. Ale ne každý den musela tancovat v baru. Stačily jí tři večery. Zbytek týdne buď byla doma, nebo něco podnikala s kamarádkami. Ymp využíval jejích pozdních příchodů k tomu, aby si najal nezletilou dívku, kterou během kopulace uškrtil. Vždy je schovával do sklepa. Komůrka už byla pěkně plná, ale černý igelit nepropustil žádný zápach z mrtvol.
Andrea chtěla ve sklepě uklidit. Ptala se, co je v těch pytlích. Ymp jí s naprostým klidem odpovídal, že mrtvoly. Nevěřila mu a považovala to za vtip. Smála se. Ympovi to bylo jedno. Bylo by mu lhostejné, i kdyby věděla, co je opravdu v pytlích. Ymp si několikrát zkusil zaplatit mladého chlapce. Ty nikdy neškrtil. Zbil je a pak brutálně znásilnil. Ale nikdy je nezabíjel. Nechal je, aby šli a vyprávěli o něm svým kamarádům. Po nějaké době měl problém chlapce sehnat, protože o něm všichni věděli. Tak je vždy chytil a násilně odvezl k sobě. Ušetřil si totiž na auto.
Když za ním Andrea přišla s tím, že je těhotná, nevyvolalo to v něm žádnou emoci. Ale oženil se s ní a dceru pojmenoval Sandra. Představoval si, že její matkou je nevěrná šlapka. Když se děvčátko narodilo, musel přestat se zabíjením prostitutek. Také se přestěhovali do rodinného domku v klidné čtvrti. Všechny černé pytle se tajně přestěhovaly s ním. Ve sklepě si vybodoval tajnou skrýš, kam se někdy chodil schovávat. Tam si schovával své pytle. Když dcera povyrostla a Andrea zase začala chodit do práce (už se ale nemohla živit, jako tanečnice), vodil si sem prostitutky, které, jak měl ve zvyku, během orgasmu zabíjel.
Ymp nikdy nepochopil, jak je možné, že si Andrea žádné jeho nevěry nikdy nevšimla. Považoval ji za neobyčejně hloupou a nikdy k ní nic necítil. Zato nevídaně vzrostl jeho vztah k dceři. Viděl v Sandře svou velkou lásku a byl k ní neobyčejně laskavý. Miloval ji, ale byl to otcovský cit. Oba k sobě měli opravdu blízko. Jak rostla, podnikali spolu spoustu věcí. Andrea se čím dál tím víc stávala něčím nepatřičným, co je v jejich vztahu navíc. Hádky s ní byly na denním pořádku. Dokonce se občas neudržel a zbil svou manželku, aby mu už dala pokoj. Sandra to těžko nesla, ale do jisté míry svou věčně zaměstnanou matky také nenáviděla.
Ymp se poprvé v životě svěřil se svými traumaty z dětství – své dceři. A ona ho trpělivě poslouchala a chápala ho. Byl šťastný. Tak hluboký vztah nikdy s nikým neměl. Ale stále si do sklepa vodil dívky. Nepřipadalo mu to nijak špatné. Dokonce ani když byly stejně staré, jako jeho milovaná dcera. Viděl v nich jen nástroj uspokojení. Jak šel čas, pytle zabíraly stále víc místa. Musel proto pronajmout menší sklad, kam je vozil. Ale svou první mrtvolu měl neustále u sebe v domě. Také zjistil, že neexistuje, že už je mnoho let „po smrti“. Nesnažil se na tom nic měnit. Ale pochopil, proč ho za žádnou jeho vraždu nikdy neobvinili. Nebyl. Ten stav se mu líbil.
Jednoho dne, Sandře bylo v té době šestnáct let, ji zavedl do sklepní skrýše a pověděl ji o svém celém životě. O znásilňování na střední škole, o otci, který ho bil, o matce, která ho nesnášela, o příteli, který mu poprvé koupil kurvu, o kurvě, do které se zamiloval, o tom, jak ho oba zradili a o tom jak je oba zabil. Líčil jí, jak se pak pokusil zabít, a o tom, jak strašně sám byl v blázinci, jak pak uškrtil první prostitutku. Líčil jí, co při tom zažíval. Poprvé v životě ho někdo poslouchal. To co právě zažíval se nedalo popsat. Byl Sandře tak blízko, jako by byli jedna bytost. Vyprávěl jí o křiku bitých chlapců, o jejich strachu v očích, o tom, jak mocný si připadá.
Sandra ho bedlivě poslouchala, ale to, co slyšela, ji děsilo. Měla o otci nějakou představu a teď zjišťovala, že Ymp je vyšinutý maniak. Ale zvládla se tvářit stále stejně. Cítila nesmírné rozhořčený nad smrtí desítek mladých dívek. Chtělo se jí zvracet při pomyšlení na obsah pytlů, které ji obklopovaly.
Nedokázala se smířit s tím, jaký je její otec. Nedokázala pochopit jeho tajemství. Proto se rozhodla zabít mrtvého muže. Pověděla všechno, co věděla Andreje, která celou dobu tušila, co se děje, ale nenašla odvahu se k tomu postavit čelem. Při společné večeři nasypala Sandra svému otci do piva jed. Byla to další zrada v jeho životě. Zemřel klidně, ani nevěděl, že umírá. I když Sandra byla přesvědčená, že udělala dobrou věc, stala se psychicky labilní a několikrát musela být hospitalizována na psychiatrii. Nakonec Andrea spáchala sebevraždu. Skočila pod autobus.
A tak ke všem lidem, co Ymp zabil, přibila ještě jeho milovaná dcera.

---