Zima v roce králíka

krásně napsaná....t* (kdovíproč mi připomíná eskymácký pohled na krutou zimu.....)

to mi přijde jako takové konstatování bez napětí sice v zajímavé stylizaci ale nějak nasucho?

*t

vyschlá a žíznivá, moc líbilo - T

mrazivá*

*líbí

srozumitelná a navzdory řídkým travinám přívětivá, snad až na tu žízeň po lásce, ten obraz je jasný, ale méně původní Snad i ta kožená kolíbka, mohu-li ji cháptat jako uvnitř maminky, ve mne evokuje něco tuhšího, než mám s tímto spojené, ačkoliv musím ocenit odvážnost tohoto nápadu. T

*

Brr, až mne zamrazilo! *

Asi zemřu... báseň je skutečně pěkná... ###

tohle je o dost drsnější, dřeňovější tedy ... tip

*

ano! *** p.s.: propadlé boky bych potřeboval... :-)

Nestěžuj si, že se máš dobře. :-))

trhni si... :-)))))

žjova, to se poví soušce, že žák smetiprach je hrubý ke spolužačce, říká jí, aby si trhla, aniž by upřesnil, čím že si má trhnout.

Začátek je příjemně naivní a nejednoznačný...text se od něj může odrazit do libovolného směru :o) ...Ty jsi si vybrala cestu, která je Ti nejbližší a sklouzla do patosu (což se ovšem dalo čekat, nicméně čtenář není hned zpočátku uzemněn :o) ...Patosu, který ovšem působí přesvědčivě (prožitě, ne jen prázdně a uměle), přesně sedí, zdá se aktuální a výrazy básně z něj dělají drsnou lahůdku.t.

nohou bejby... :-))

Zbora: mám ráda patos v básních, párkrát jsem to už napsala, báseň má být možná aspoň malounko patetická, jestliže třeba některé mé básně působí na čtenáře - tak právě pro ten patos, pro tu vnitřní naléhavost... to je téma k debatě, a jsem si vědoma, že se mnou nemusí spousta lidí souhlasit a že to má jinak.

oujé* tady taky zima kdybychom neměli pokoj v sedmém patře mohla bych říct že musíme odhazovat sníh od oken jako ti dole chodníky neexistujou na silnicích nebezpečno děkuju za pozvání a brzo, tak brzo, jak jen budu moct vám ho oplatím a zapijeme zimu v teple u dáči :) jo.. co jsem to? po dlouhé době, dá se říct, je tahle báseň tou která mi způsobila kroucení prstů u nohou - jestli to můžu říct tak hezky po tvém ahoj!

ouuuu, děkuji. a budu se těšit. :-))

Mám dojem, že souhlasím...poezie byla vždy spíše pro depresivní jedince, kteří neustále jakoby něco ztráceli...ale ještě v tom nemám úplně jasno :o)) ...ale ať radost, či smutek...nebo obava by měla být, podle mě, v poezii prostě prožitá...ne jen chtěná a promyšlená...no, veselé básně jsou sice fajn, ale dost často jim chybí právě ta hloubka, ta možnost vcítit se do nich...to, co dělá poezii poezií :o)