O krysách a popelnicích

Polekala se a čtyři plastový pistolky v její hlavě začaly střílet třešně do šedý kůry. Třešně byly vypeckovaný, ale šťopky nikdo neodstranil. Jedna propadla kanálkem po míše až na pánev. Míša rozklepla ještě tři vejce a udělala divnou omeletu, která voněla úžasně. Odněkud z díry u podlahy se vykrysila věčně hladová matka, ukradla parfém a rozkousala úplně novej román, kterej měla poslat včera nakladateli a čtyři šedivý pomeranče. Měla radost, že mamince chutná a starým černým gumovým záchodovým zvonem si uvolnila odpad a zbavila se zácpy, kterou měla několik let, i bez krtka. Román měla zazálohovanej. V kartách jí vyšla láska, milenec, bohatství, faleš, neštěstí a žárlivost. A byla to pravda. Bude ho moct milovat, až se zbaví toho pocitu hnusu, kterej má sama ze sebe. Když šla odpoledne ven, potkala tatínka s popelnicí. Na popelnici visel plyšovej medvídek, kterýho jí tatínek dal k pátým narozeninám a přívěsek na klíče, kterej dala tatínkovi ona k Ježíšku. „Jak se máš, tatínku?“ zeptala se jeho zad a nečekala odpověď. Hodila na chodník před tatínkovu popelnici tisícikorunovou bankovku a šla brečet před krysí díru.