Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCentrum lidské lhostejnosti
Autor
Nickyx
Nechte mě jít, prosím,
Vím, mám ruce od krve,
Ale to není cizí krev,
To já krvácím,
Živ a zdráv, však mrtev,
Ze svých očí,
Ze své duše,
Už zde nechci být,
Nechte mě, prosím, jít.
Vládo americká,
Země má rodná,
Pročpak zpět nechceš mě vzít?
Já snažil se, opravdu,
Chci však umřít za pravdu,
A už nikdy, nikdy,
Nechci ten nástroj zla
V ruce třímat.
Nechte mě, prosím, jít.
Nechte mě, prosím, jít,
Raději ať tisíc Iráčanů mé tělo poplive,
Než abych já toho jednoho chudáka zabil.
Nechtěl jsem k armádě,
Nechtěl jsem do války,
Teď pro dobro vlasti
Nemohu už nazpátky.
Zpátky za ženou a dcerkou.
Už to chápu, jsem v pasti.
Nechte mě, prosím, jít.
Nebojím se smrti,
Já se bojím života,
Chápu, že žádného z vás
Nikdy tohle nepotká.
Naposled, přísahám,
Naposled o něco vás žádám.
Já jsem pro vás zbytečný,
Pusťte mě domů, vše se tím vyřeší,
Milionkrát vás prosím,
Nechte mě, PROSÍM, jít !!!!!
Prosím.
Na pány kongressmany tento výstup vůbec nezapůsobil, dále si četli noviny.
Nathaniel vytáhl z rozkroku Berettu, přiložil ji ke spánku a bez váhání se zastřelil.
Všechny přítomné výstřel vyděsil, báli se totiž o vlastní život. Vzápětí se ale uklidnili a jeden z nich poznamenal: „Vidíte, vždy existuje i jiné řešení, kterým se vše vyřeší.“