Metafora

Pondělní ráno prázdné zase

suší se prádlo na terase

a s každým svrškem

vzpomínání

Úterní snaha do úsměvu

jí křiví tvář

tón beze zpěvu

zpěv absencí všech vibrací

den opět noty poztrácí

Středou

se ženou usnesení

už žádné příští na rameni

jsou šedé zdi

i slunce šedé

strach poradit si nedovede

Čtvrtkem jdou stesky do háje

vidina vlétnout do ráje

stažené hrdlo rozezpívá

ještě je živá

                živá

                     živá

Pátečním chvěním

obdařená

těší se opět na ramena

na známý důlek v podpaží

vyvoní byt i podlaží

a zastaví se u zrcadla

pleť září

dosud nepovadlá

Sobota

zvoní skleničkama

dva páry očí nad svící

v dmoucích se hrudích

básníci

a v neděli se vzbouzí sama