Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední smutná
Autor
Andreika
Nejsme
co jsme byli
a nikdy už nebudem
s nejistými pohledy
vlastních očí
čekat
na znamení
a holýma rukama
hladit
nebezpečně tenkou
vrstvu ledu
okolo našich srdcí
Vyčteme z prošlých statistik
co pro nás ještě zbylo
a co se vyčerpalo
jestli nám ještě někdy
budou náležet
ty slepé pohledy
nepřemožitelných sil
uvnitř nás
Nápisy na hřbitovních zdech
tiše podporují
propagandu zoufalců
a pochopily
že tenhle měsíc je moc malej
na to aby
svítil do všech očí
a zviditelnil tak
odlesk všech nočních slz beznaděje
Svět přece už nerodí žádný nový prince
a i červený víno
časem vybledne
Můžeš to říkat
stále dál
a nikdy nepřestat
protože vim
že vždycky vzplaneš
pod mou rukou
a netečně se sesypeš v prach
jako by ti to
vůbec
nevadilo
Nikdy se vlstně
nekoukl z výšky
a nikdy ses nepřiznal
že tě něco bolí
možná sis taky myslel
že se zachraňujem
navzájem
že neumřeme
A když teda nemám obelhávat
vlastní představy
řekni mi prosím
co mi pak zbyde?