Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ošoupaný muž

06. 02. 2006

2900

Autor

woman_who_fell_to_earth

Subway Song No. II

'Byl to ošoupaný muž,' řekla babička. 'Potkala jsem ho v metru. Vlasy měl zrzavé, kabát béžový, ale co bylo, och, nejhorší...ty zuby! Tedy, myslela jsem, že má ret na dvou místech proboden těmi nevkusnými módními kroužky. Ale byly to zuby!' Odmlčela se.

'Velké zuby,' podivil jsem se.

'Velké zuby, přisvědčila babička.

'Ošoupaný muž?'

'Ošoupaný muž.'

'V metru?'

'V metru.'

Věděl jsem, co musím udělat. Je-li třeba něco zjistit, otvírám starobylé knihy. Pak nechám svůj mozek pracovat na plné obrátky.

Otevřel jsem tedy starobylou kinhu s názvem O vampýrech a tvorech jim podobných, o jejich výskytu v rodném městě našem, jakožto i o jejich potírání.

Název byl poněkud matoucí, ale já jsem v ní často listoval už od dětství a snadno jsem tedy našel v kapitole Vampýři v metru popis 'Anděla z Anděla, přízraku smíchovského': 'Rezavý vlas, nuzný oděv a ostré zuby. Prodírá se davy a kdež se objeví, tam mladé dívky i chlapci znenadání mizí.'

'To je ono,' zvolal jsem a vypravil se přízrak hledat. Babička mě sice všelijak zrazovala, dokonce mi nabízela banány s čokoládou, ale já se nedal. Hnán zvědavostí jsem spěchal na Smíchov.

Když jsem ale dorazil na stanici metra Anděl, mé odhodlání se zmenšilo a má mysl se zakalila. Jak mám, proboha, říkal jsem si v duchu, jak mám v tomhle davu najít ošoupaný přízrak?

Nezbývalo mi, než nastoupit do vozu, který právě přijel, a počkat, až si mě v něm upír najde sám. '...dívky i chlapci znenadání mizí...'

Ale který vagón? Rychle jsem naskočil do zpola zavřených dvěří toho nejbližšího. Teď mi nezbávalo nic jiného, než se vozit sem a tam a čekat, co se stane.

Vytáhl jsem noviny, do kterých jsem po vzoru filmových detektivů vyřízl díry na oči, abych mohl nenápadně pozorovat okolí. Můj prohnaný plán ale překazilo dítě, které na mě ukázalo a vykřiklo: 'Mamí, proč má ten pán díry v novinách?'

Matka odpověděla, že se mi asi roztrhly, což dítě uspokojilo; já jsem však měl pocit, že na mě všichni civí, a tak jsem si odkašlal a noviny schoval. Pomalu jsem usínal.

Když se metro zastavilo, prudce jsem sebou trhl. 'Můstek,' oznámil kovový hlas a dav lidí se mačkal a tlačil jak ze dveří, tak do dveří.

'Jen ten silnější přežije,' zasmál se kdosi. Zvedl jsem oči. Hlas patřil muži v béžovém kabátě, který stál nad mnou. Podíval se na mne. 'Ach, promiňte, ani jsem se nepředstavil,' usmál se a odhalil tak dva velké lesklé špičáky. 'Bohumil Anděl, vynálezce.'

Smekl klobouk. Vlasy měl jasně zrzavé. Rozhlédl jsem se kolem, ale nikdo si nás nevšímal. 'Tak vy jste ten Anděl z Anděla,' zamumlal jsem.

Zase se usmál tím záludným úsměvem. 'Rád bych vám něco ukázal, kdybyste šel laskavě se mnou.'

Muž mě trochu děsil, ale zvědavost byla silnější. Tak jsem souhlasil. Bohumil Anděl mě chytil za ruku a luskl prsty. Zčistajasna jsme se objevili na Andělu, přímo před synagogou.

'Umíte se přenášet?'

'Toto je mé území,' řekl tajemně. 'Vynalezl jsem způsob, jak se sem dostat, aniž bych musel hnout prstem.'

'Ale vždyť jste hnul prstem.'

'Nevadí, stejně jsem génius,' odbyl mě.

Když jsme přišli do jeho bytu, začal jsem si uvědomovat, že bych měl mít strach. Jenže to nešlo. Zkusmo jsem zacvakal zuby, ale pořád jsem se nebál.

Interiér bytu mě ovšem překvapil. Byl plný různých přístrojů a zařízení, takže v něm bylo málo místa k pohybu, a předsíní se linul prazvláštní zápach. (Aspoň myslím, že to byla předsíň.)

'Teď ti ukážu svůj nejlepší vynález,' řekl Anděl. 'Bude se ti líbit.'

Zavedl mě do místnosti, která byla zatemněná a ozařovalo ji jen světlo malé bodové lampy.

'Posaď se,' odtušil přízrak. To jsem učinil. Poslechl jsem ho i když řekl, že mám dát ruce za záda, a nechal jsem se přivázat k židli. Jen jsem si říkal, že je to trochu zvláštní vynález.

Pak mi Anděl zabodl do krku dvě kovové jehly, které byly tenkými hadičkami připojené k nějakému přístroji. Myslím, že to bolelo, ale nejsem si jistý.

Anděl se ďábelsky zachechtal. 'Chá! Chá! Chá! Chá,' smál se, 'teď z tebe vysaju všechnu krev.

Když dílo dokončil a hadičkou prošla poslední kapka mé krve, upír mě odvázal. Podíval jsem se na hodinky. Bylo pozdě.

'Měl bych asi jít,' řekl jsem. Anděl souhlasil a šel mi dolů odemknout.

Je to docela příjemné, být mrtvý. Babička se ale trochu divila.

3 názory

woman_who_fell_to_earth

25. 05. 2008

Československá literární komunita

Ošoupaný muž

Autor

3 názory

Sdílení