Pamatuj i mrtví milovali

Dusím se hořkým soustem

které jsem pojal

neudržím se

padnu a zahynu

jak nuzák na smetišti

kde věčným pomníkem

jsou páchnoucí mastné popelnice

hořkost se mi vlila i  do uší

neslyším ach bože

jak rád jsem slýchával

proudy hudby

které v podobě

čerstvě studící laviny se

řítily do mého prostoru

proč

vždyť každý je napaden

plísní chybujícího mozkového programu

i já se přiznám

však soud je příliš krutý

nikdo není blízko mne

jen ty zpuchřelé mokré zdi

od moči ztracených opilců

a roztrhané obálky vzpomínek

po kterých se lísají potkani

a Tvé oči

které mě v jícnu krku

dusí svými neustupnými kořeny

a potichu připravují moji smrt...