Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChodi pesek dokola...
Autor
Andulka
Panelak, prazdny byt se starou sedackou, jidelnim stolem a matrace na zemi. Pred mesicem opustili Ceskou republiku. Neptam se proc, jen vyzvedavam malou Katku, abych ji vzala s nami na hory.
“Kolik penez ti mam dat?”
“ Nic. Mate svych starosti dost, jsou jarni prazdniny a me je jedno, jestli mam s sebou jedno dite nebo dve.”
Xxx
- Jo, to kdyz mi tu sedela Adina Mandlova, tak mi klepala popel do plivatka. Ja ji porad rikal, ze by mela prestat kourit, ale ona tu cigaretu netipla, ani kdyz jsem ji vrtal zub.
Sedim v kresle petasedumdesatiletho zubare Frantiska, a s mrazenou pusou dokoran se zmuzu akorat na “hm”. Napada me, co by se stalo, kdyby doktora treba ranila mrtvicka nebo chytil infarkt. ‘ Pane Boze, moc te prosim, at pan Frantisek nezemre s vrtackou v mych ustech’.
- Kdyz jsme utekli do Parize, jedli jsme kastany v parku. Kousek opodal byla cukrarna a mela vylohu plnou cokolady. Ty nase dve holky tam staly a jen ziraliy a me srdce rvalo, ze jsem nemel ani na to, abych svym detem koupil kus cokolady. Prodavac vysel, a dal kazde tabulku. Kdybych se nestydel, tak bych mu ty ruce zlibal.
- Utekli jsme s dvema kufry….vydali se na cestu v deset vecer. Pak jsem se dozvedel, ze pred pul noci nas prisli sebrat. Tata padnul v prvni svetove, mama se segrou se cely zivot dreli, abych vystudoval na doktora. Ja jsem chtel byt basnikem….no jo, ale jako basnik bych se neuzivil. Komunistum vadilo, ze jsem ve valce osetroval anglany. ….ja musel utyct, jinak by me zavreli. Skvorecky mi rikal, ze bych mel sepsat pameti….ale, copak mam na neco takovyho cas?
- Vcera tu byla clientka, ma kluka o rok starsiho jak ty. Tak jsem ji o tobe rikal a prinesla ti tasku plnou obleceni. Snad se ti to bude hodit.
-
“ Pane doktore, dekuji moc. Za vsechno. Kolik Vam dluzim?” ptam se jeste se z mrazenou pusou.
“Ale”, mavne Frantisek rukou, “ kvuli tobe nijak nezbohatnu a na mizinu me taky neprivedes. Udelam ti vsechny zuby a nechci od tebe vubec nic. Az budes moc, tak to zase vratis nekomu, kdo to bude potrebovat.”
Vcera jsem mela ctyricate narozeniny. Muj muz mi koupil zlaty nahrdelnik. Podivala jsem se na nebe a usmala. Dekuji Frantisku.