Z děcáku

já pracuji v kojeneckém ústavu,Péťo...***

Líbí - T

Ľudský systém je svinsá spoločnosť A ti ma dojímaš svojimi riadkami Až príliš pravdivé T

k uplakani...

větroplach; mezinka: Děkuji, že jste tu byli...

Krásná a jemně podanná.. Super tip.

Smutná a přeci tak hezky hladí...

elfka_Sea: Ta básnička je skoro tři měsíce stará… Díky, žes tu byla…

MOc krásná... moc smutná.... krutá skutečnost :( kruté osudy....*t již zase tak smutně.... je to nějaké nakažlivé období...

já jsem měla dojem, že už jsem ji tu jednu viděla,..., tak mě bylo divný, že ji nikdo nečte...... :-) Jsem objevitelka básně........ :o)

Milly; palino8; vesuvanka; Robinia: Děkuji vám všem... že jste tu byli i když Vám nepřišlo (jak píšete) ani Avi. Přiznám se, že ani já jsem nevěděl, že tu ta básnička je, protože jsem se snažil opakovaně ji sem protlačit... nicméně marně... a tak jsem to tehdy (toho 22.3.) vzdal... Teprve nyní, když jsem dostal Avi od Milly, že tu je dokonce dvakrát, tak jsem tu jednu smazal a z druhé se (dotatečně) radoval... a2a2a: Milý Jiří, děkuji za všechno, co jsi tu napsal i za to hodnocení... Ano, je velmi mnoho trápení a bolesti okolo nás a málokdo nebývá poznamenán... O to víc potěší, když se setkáme s někým, kdo už svou Kalvarií prošel... a kdyby se řeč (čirou náhodou) nestočila na dojemné "polštářky z dětství"... neměli bychom ani tušení, koho že před sebou máme...

Krásná báseň, především vztahem autora k tématu. Je přesvědčivý, bezprostřední a pravdivý. Vím, o čem mluvím, a ačkoliv realita je taková, že 2/3 těchto dětí-chlapců končí ve vězení a sužují nám život, nemůžeme nevidět, že po dlouhá léta museli vynakládat mnohem více sil, aby uspěli, neporovnatelně mnohem více sil. A poněvadž znám tyto bývalé děti, ty co uspěly, i ty, co neuspěly, nosím toto naše společné stigma v sobě a vážím si každého projevu sympatie vůči jejich osudu.

Robinia - díky za avízo, báseň se zřejmě ztratila nebo nejspíše vůbec neobjevila v seznamu (ani mi na ně nepřišlo avízo) v době, kdy se rozjížděl nový Písmák, čemuž by odpovídalo datum, kdy synáček dílo vložil. Báseň by si zasloužila výběr, při hodnocení mě zrovna nikdo nenapadl, komu poslat avízo, ale teď se mi někdo vybavil, a tak posílám avízo

avi...... pro někoho, kdo může dávat výběry a komu by se mohla líbit.. :-) Dík, Robinie, za sdělení......, já neznám nikoho, o kom bych věděla, že je z dětskýho domova, ale co člověk občas slyší za otřesný příběhy.....

avi...... pro někoho, kdo může dávat výběry a komu by se mohla líbit.. :-) Dík, Robinie, za sdělení......, já neznám nikoho, o kom bych věděla, že je z dětskýho domova, ale co člověk občas slyší za otřesný příběhy.....

Konečně jsem tu básničku našla... asi bude víc lidí, kterým se nezobrazuje, protože Tvoje básničky, synáčku, byly vždycky hojně navštěvované. Milly, znám dva případy lidí z děcáku a oba zvládají život celkem obstojně, oba vychovávají své vlastní děti s láskou. Všechno záleží na každém jednotlivém člověku. Někdy se někdo zatvrdí a ani nemá proč, naopak může být obklopen láskou, může mít všechno a najednou se v něm cosi zlomí a stane se zlým a nesmyslně začne své nejbližší trápit... Taky si ale myslím, že dětem z děcáku toho hodně chybí a samozřejmě že bych byla jednoznačně pro, aby každé dítě mohlo vyrůstat v láskyplném prostředí...

Petře, to moc smutná báseň, krásně a citlivě napsané díky a dávám velký TIP, zasloužila by výběr, ale už nejsem v redakci... Zdravím Tě :-)))

Tak to jsem ráda, že něco takovýho existuje...- jako řlověk, na kterým to není poznat...- já viděla v Tv takový dokumenty o tom, jak ne/připravený na život vycházej lidi z dětských domovů- bylo mi jich fakt líto... :-( Myslím, že by pro ně bylo lepší, kdyby si je směli brát domů i milující homosexuálové jako rodiče, než když se stará o celý oddělení pár sester...... -t-

Milly: Pochopitelně něco takového neplatí všeobecně... ale tuhle básničku jsem napsal po ošetření jednoho velice hodného a milého pána, kterému bylo 59 let. Vysvětloval jsem mu jak by měl pečovat o své nemocné koleno... a on mě ujistil, že to přesně tak už dělá a že k tomu má doma i dokonalou pomůcku... polštářek, který má ještě z děcáku... Mne ani ve snu nenapadlo, že by něčím jako je děcák mohl vůbec kdy projít... Dali jsme řeč o tom, jaké to vlastně všechno bylo... a tu básničku pak napsat byla hračka... Díky, žes tu byla...

hmmm, to hej...

... moc pěkně napsaný, jen myslím, že když je na tom někdo takhle, srdce zatvrdí a pak už snad ani lásku není schopen vnímat.. :-(