Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAbstraktní algebra
10. 04. 2006
17
0
5479
Autor
Repulsion
Dech beroucí
ve zvířetníku si tajně mačkáš uhry
hvězdy si vrážíš do očí až to bolí
až na vrchol sosny jdeš honit kunu
a dolů padáš
tak zesláblý
vykuchaný z pocitů
se střenkou perořízku v ruce
a čepel?
Ta v kůře zaseknutá
zalomená v nedopsaném jméně.
Jak sněhová vločka
Zvolna taješ ve slaném potu
Vlastních dlaní
Hledíš do hasnoucích očí srny
A lížeš krev ze střepů
rozsypaných na asfaltu
Utahuješ strunu
Kolem labutí šíje
Tak co, miláčku,
Už něco cítíš?
Vzdálený_hlas_moře
13. 04. 2006
Ta kuna je tam schválně, hoši, co myslíte? Jinak jsem tam mohl dát třeba veverku :o)
K_Anče: Prvoplán to není. Je to záměrně kýčovité vypsání se z kýčovitých pocitů :o)
jasná, symboly a slova, který už nemůžu vystát---naproti tomu sakra syrový obrazy...jenom mi to celý přijde jako prvoplán:(
Nicollette
10. 04. 2006
Mno, místy se mi zdá i poetická a proto mi tam ty "uhry" vyloženě iritují. Od kuny až po srnu dobré, ale potom ty střepy a krev... a ani ten konec nějak ne. Ale jak říkám, prostředek dobrý..