O Bručounovi

Snad to alespoň malinko zlepší situaci v této kategorii.

Na kraji lesa bydlel v jeskyni starý medvěd.Byl tuze lakomý a nikdy nikomu nic nepůjčil, natož aby někomu pomohl. Jednou ráno, zrovna když sluníčko nádherně hřálo se vybatolil ze své jeskyně a sedl si na pařízek. Za chvilku přijde zajíc a povídá mu:„medvěde, pojď mi prosím pomoct odnést domů dřevo na zimu.”„Sám na to nestačím.” „Sám si rubal sám si odnes.” Zajíc sklopil oči a odešel. Medvěd se rozvalil na pařízku, ale najednou slyší kroky. Otočí se, a za ním stojí stará laň. „Medvěde, pomoz mi prosím.”„Mého syna chytili pytláci do klece.” „Měl si dávat větší pozor.”„Ať si pomůže sám.” Laňka na medvěda upřela své smutné oči a bez pozdravu odešla. „Darmošlapové, pořád by něco chtěli, ale aby mi přinesli trochu medu to je ani nenapadne.” Kde se vzal tu se vzal objevil se šerý vlk. „Jdi mi z očí, a ani mi nic neříkej vlku.” Vlk, který dobře věděl, že by bylo zbytečné mu cokoli dalšího říkat, odešel jako předešlá zvířátka. „Konečně chvíle klidu,” zabručel si pro sebe medvěd a lehnul si vedle pařezu. Sluníčko krásně hřálo a on brzy usnul. Zdálo se mu, jak se potůček vedle jeho jeskyně rozvodnil a on neměl kde bydlet.Aby se neumáčel, vylezl si na strom a tam přemýšlel co bude dělat. Uvědomil si, že z celého lesa bydlí v tomto zaplaveném údolíčku jenom on. Rozhodl se tedy, že si postaví svůj vlastní domek také někde na kopci, aby ho již záplava nikdy nepřekvapila. Jak si usmyslil tak udělal. Vypravil se do lesa a tam vyvrátil i s kořeny pár velikých dubů.Ale co teď, jak z nich postavit domek? „Musím někoho požádat o pomoc,” řekl si a vydal se k zajícovi, který bydlel nejblíže. „Ahoj zajíci, chtěl bych tě požádat o pomoc při stavbě mého domku.” „A pomohl jsi mi když jsem tě žádal já?” „Ne.” „Ale i přesto ti pomohu.” „Dojdeme raději ještě pro ostatní, aby nás nebylo málo.” A tak šli až na mýtinu, kde si se svým kolouškem hrála stará laň. „Chtěl bych tě požádat o pomoc při stavbě mojí chaloupky.” „A zachránil jsi ty mého syna, když jsem Tě o to prosila?” „Ne.” „Tak vidíš, ale i přesto ti pomohu.” Zajícovi se zdálo, že je jich pořád ještě málo, a tak se rozhodli dojít ještě pro vlka. „Vlku chtěl bych tě požádat o pomoc při stavbě mojí chaloupky.” „A vyslechl jsi ty vůbec mou prosbu?” „Ne.” „Ale i přesto ti pomohu.” Vtom najednou medvěda štípla vosa a on se probudil. „To byl jen sen,” řekl si sám pro sebe, ale v tom si vzpoměl na zajíce. Rychle vstal a běžel do lesa za ním.Našel ho jak táhne velikou otep dřeva.Popadl otep do tlapy, zajíce si posadil na rameno, a odnesl ho i s nákladem k jeho domečku.Ani nečekal až mu zajíc poděkuje, a vydal se po stopách lovců.Našel je na malé mýtince, jak se chystají kolouška zabít.Vrhl se mezi ně a oni s křikem utekli.Poté rozlámal klec a odvedl kolouška mamince.Ta celá zářila, a zahrnula medvěda těmi nejsladšími laskominami. Slunce už zapadalo a medvěd šel domů spát, když náhle slyší někoho naříkat.Vleze do houští a vidí tam sedět vlka s tlapou na tváři. „Copak tě trápí vlku?” „Bolí mě zub.” „Ukaž, já se na to podívám.” Vlk otevřel tlamu a medvěd mu bolavý zub lehce vytrhnul. „Děkuji ti.”„Až budeš někdy v nouzi tak se na mě obrať.” Medvěd mu na rozloučenou zamával a šel domů.Ale těsně před jeskyní ho čekalo nemilé překvapení. Jen co vyšel na palouk, pytláci na něj shodili klec. „A máme tě, ty chlupáči zlodějskej,”křičeli na něj. Medvěd jenom žalostně zabručel a pak si sedl. Pytláci dlouho do noci slavili, ale k ránu je přemohl spánek a oni ulehli vedle ohně. Medvěda probudil šramot.Otevřel oči a spatřil své tři kamarády. „Pojď ven, klec je už otevřená.” „Děkuji vám přátelé.” „Sbohem, a jestli někdy budete potřebovat pomoc, tak se na mě obraťte.” A všichni čtyři zmizeli v lese aniž by si jich někdo všiml. Od těch dob tam spokojeně žijí a pytláci se jejich lesu vyhýbají, protože ho považují za začarovaný. Motto: Neptejte se, co kdo udělal pro Vás, ale snažte se mu pomoci. Uvidíte, že se Vám to jednou určitě vrátí.

---