Driving me crazy

V posledních měsících jsem výrazně zlepšil drajving. Jezdím tak maximálně dva body nad par stanovený vyhláškou. Do července se po cestách řítil rychle každý, kdo měl nadupané auto. Teď jen ten kdo pobral dost odvahy. Majitelé silných aut získávají jeho koupí zdánlivou zodpovědnost – nenechat se předjet slabším vozem. Jakoby osádka Subaru WRC poraženého Trabantem musela nutně spáchat kolektivní harakiri za potupu způsobenou tovární značce. Podnikatel, který amortizoval svou nejistotu z příslušnosti k vyšší kastě koupí trenýrek s jediným správným počtem pruhů a automobilu s přítlačným křídlem, nyní ztrácí půdu pod nohama. Jet stejnou rychlostí jako pojízdná nákupní taška je  ponižující a hodnota investice do luxusního vozu se vytrácí rychleji než benzín z nádrže. 

Zodpovědnost za plynulost provozu postupně přechází na odvážné. Po počáteční paralýze z rizika ztráty kytičky v záznamech dopravního inspektorátu se objevuje nová skupina silničních predátorů.  Kromě růžky vystrkujících majitelů „licence to kill“ s firemním turbem a obsesivní  potřebou ukazovat pouze zadní část vozu, lze v levém jízdním pruhu na dálnici náhle spatřit i auta dosud jezdící uctivě spíše v pruhu odstavném. V předklonu a s nosem na předním skle při  rychlostech o 3-5 km/h vyšších než je zákonem stanovený limit mají důvod k malé dopravní radosti i řidiči jinak pouze dekorativních vozů typu Hyundai Atos a jim podobných. Rovněž stařičké škodovky předjíždějí ve vesnici přes plnou čáru bavoráky, jen aby si „holka“ naposled taky něco užila. 

Zvláštní podskupinu nových závodníků tvoří řidiči nedávající při předjíždění znamení blinkrem. Lze spekulovat, zda je to u některých pouze z nedostatku zkušeností z předchozího pobytu v levém jízdním pruhu. Neblikající zdánlivě nepředjíždí.  Pouze přechodným vytvořením dojmu jednosměrky poukazuje na větší význam dopravy v určitých směrech. V těchto místech se pak hlásí o nezpochybnitelné právo na předjíždění. Problém vzniká, pokud se virtuální jednosměrku pokusí vytvořit dva a více nákladních vozů vedle sebe nebo  se na obou stranách vozovky dostaví u více řidičů současně pocit nutkavého předjíždění bez použití blinkrů. Již zmíněné náklaďáky snad mají přímo v pracovní náplni zakotvený imperativ: „Předjeď, zaškoď a zasmraď!“, který svědomitě dodržují. Historií prověřená zkušenost, kdy větší diktuje podmínky menšímu, se osvědčila i v kamionové dopravě.   Zajímavě to vyřešili v Indii, kde za nehodu může vždycky větší z obou vozidel a viník nehody bývá na místě preventivně zmlácen kolemjdoucími.  A dopravní prevence zřejmě funguje. To ostatně tvrdí i naše ministerstva dopravy a vnitra.

Pak zde máme pověstné čepičkáře – skupinu veleopatrného obyvatelstva vyrážejícího automobilem do víru velkoměsta jen o víkendech a na dušičky.  Většinou kvůli množství dioptrií nerozlišují rychlost omezující značky a  jedou solidní třicítkou s tempomatem  v podobě manželky či tchýně. V některých případech může jít i o tempo-matku. Můj kamarád má tchýni, která mu na sedadle spolujezdce pravidelně strhává při rychlostech kolem osmdesátky řízení bezpečně do příkopu. Prý je to pro jeho vlastní dobro.

Vyšší rychlost sama o sobě není jediným rizikovým faktorem v dopravě (jakkoliv je jedním z nejvýznamnějších). Co třeba doba strávená na cestách? Ta určitě souvisí přímou úměrou s množstvím nehod. Přitom -  jedete-li rychleji, tak jste na silnici kratší dobu a šance, že se vám něco stane je logicky menší! Ale abych nešířil zavádějící zprávy -  jde o závislost popisovanou jako takzvanou křivku typu J.  Podobně je to i s alkoholem (pochopitelně ne při řízení). Nejlépe všeho s mírou. A to platí i pro rychlost.

Pokud by se za překročení nejvyšší povolené rychlosti udělovaly tělesné tresty, tak by naše silnice touhle dobou brázdila už jen malá skupinka masochistů. Místo nich se v některých regionech vyrojilo množství bodových sadistů soutěžících o Husákovu plaketu za nejvíc udělených pokut. V dopravě zřejmě neexistuje spravedlivý trest. Stejně jako neexistuje přestupek,  pro který by  jeho viník nehledal ospravedlnění. Smutné je, že pro někoho platí nová pravidla víc a pro jiné méně. Však jste to viděli nedávno sami. Pokud se vám nová pravidla nelíbí, pak máte stále ještě šanci, jak z toho ven. Je to prosté. Staňte se poslancem nebo zaměstnancem Ministerstva vnitra! To pak můžete jezdit jak se vám zlíbí!  Plnou parou forward a plnou parou back!