Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se30.9.2006
04. 10. 2006
14
0
2660
Autor
Noe1
Celý vesmír jako by přestal existovat,
jako by se vrátila setina sekundy před Velkým Třeskem.
Čas se zpomalil, hmota se zredukovala na kus dřeva na špalku přede mnou.
Zatajený dech, zostřené vnímání, okamžik absolutního soustředění.
Svist ostří rozetnul nehybnost.
Smrkový špalík se rozskočil na poloviny.
Chvíle zavoněla pryskyřicí.
Svět se opět rozběhl svým tempem.
Obloha nad Vysočinou byla modrá, bez mráčku,
vánek hrál v zlátnoucím listí,
vzduch byl teplý a dosud vlídný,
A ve stejném okamžiku auto málem smetlo ženu a dítě.
Řidič byl oslepen stárnoucím sluncem
nízko nad obzorem.
* Úplně si dovedu představit...
Mně to nějak nevyšlo - taky k tomuto dni přispět
Jsi mistr nejen v básnění,ale i ve štípání dříví...
A paradox to je trefa do černého(to mou hlavinku již delší dobu plně zaměstnává).:o) t*
lepší než pervitinem...dva mrtví a hospitalizované dítě bez rodičů
pro tu slečnu se vesmír
svým rozměrem a vším nesmírným
stal ničím a hledá smír
v bílých zdech
a jak rozpálený plech
plane v podzimním listu
v kříži rozměrnou cystu..
to byl dobrý nápad... všichni se budeme vzájemně číst a názorovat a tipovat a bude nám dobře na světě!
ale tip je upřímný...
:)))ČAS, HMOTA I PROSTOR SE KONCENTRUJÍ DO ŠPALKU PŘEDE MNOU :))) JÁ TĚ PŘÍMO VIDÍM :))
Pacer: díky za upozornění ... původně byl místo hmoty prostor ... už jsem napravil
mně teda překáží jen to, že hmota se zredukoval :)Ale to dokážeš také rozetnout:)*