Nečekaný konec

***

Posvícení se mi právě v té dvojznačnosti zalíbilo. Překvapení z toho, co to v nás jsou a jak fungují emoce. Rozsvítí - a klidně zhasnou. Když se ti to stane víckrát, porozumíš vnitřnímu chaosu v nás, motoru dějů, jejichž jsme více obálkami než kormidelníky. Láska není stav a pocit. Je to děj. Růst. Má odlivy a přílivy, zimy a léta. Jak moc může vydržet? Vydrží, je-li stále kam růst, neexistují-li hranice. A poznání sebe sama, poznání druhého je nekonečné, snad kdybychom měli tisíce životů, ale v jednom? K těm hranicím se nepřiblížíme ani na dohled. Ovšem strach o sebe bývá silnější než láska. Míváš už strach z toho, jak je to snadně pomíjivé? Nebo jsi stále v úžasu, podivení, v upřímném zkoumání vlastního osudu?

ten konec bych upravil,je jen muj nazor jinak fajne,mas tippppppp

dobře napsaný, takový skoro syrově životní, řekl bych

líbí :o)

:))

cítim v tom autentický prežitok, je to fakt dobre, už pred nejakými hodinami som ti dal tip, paci sa mi to, dal by som este jeden tip, keby to šlo

Moc hezké, já ti to snad otípuji! :-) *

Opravdu se mi to líbí, jen se mi tam trochu příčí ta láska. Ale vypadá na spontánní tvorbu hozenou na papír v té by se mělo tolerovat vše :-). Nicméně každý si asi pod nečekaným koncem přestavuje něco jinýho - nejspíš ten svůj vlastní. :-) Jen tak dál.

:-)

...pěkné je to...

Moc se mi líbí..našla jsem se v tom, obsáhlo to moje momentální rozpoložení.

Hrozně zajímavé...není to přímé ale když se nad tím člověk pozastaví tak na něco podivného přijde!...Škoda že to nejde popsat!

I prázdnota může někdy mít v sobě jakýsi stín nostalgie. Ve smyslu - necítím nic, ale ono bylo.. něco bylo.. tehdy... myšlenka, která probleskne a umře. Možná to pak není ani tak prázdnota jako spíš stesk, je to složité. :) Dík za kritiku.

O, já ti rozumím, ale sama říkáš - zhasla jsem, tak proč tě ta tma tak rozsteskňujě?

taky trpím tím že mám o tolik víc světla když miluju že když to tak není zdá se mi že je tma

až na to posvícení celkem dobrý:)

ne, posvícení mělo být ve smyslu "hostina, veselí", ale když nad tím tak přemýšlím.. je to dvojsmysl s tím světlem a ani o otm nevím - inu moje nevědomí udělalo opět práci za mě, i když ne moc kvalitní :)) proč tě to mrzelo? jinak to není moje první básnička, psala sjem hodně tak před dvěma roky (pod jinou přezdívkou, kterou si už bohužel ani nepamatuju), pak jsem toho nechala a ted sjem si řekla, že jen tak něco zkusím a co na to publikum :)

nepřemýšlet, jen psát, to znám

rebecca13: já jsem o tom zas až tak moc logicky nepřemýšlela, co mě napadlo, to tam padlo :D ale taky jsem se nad tím pak zarazila, pravda pravda :D

vše t ko sa mení:)

i prázdnota a chlad je něco, lae vím jak to myslíš..

premisil: myslela jsem tím něco jiného - pocit, že ve mně nci není, pocit prázdnoty, chladu, oproti teplu a radosti, snům, touhám... rozumíš?

že najednou nic není, ale je...je třeba smutek..a po něm třeba zas radost, dokonce i po smrti něco je..

první pismena radku: ounz, nata. nemoc a boj. precti si Undset Kristinu

pěkné, jsem zvědavá na tvůj další vývoj:-))!