Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis
29. 12. 2006
8
38
4530
Autor
NePoe_ta
Než jsem se konečně
dokopal k tomu -
odeslat rozepsaný dopis
známým,
zjistil jsem,
že odešli
do důchodu
38 názorů
Utrpení života, si Makrelko užívají plnými doušky, v jeho předčasném zapomění :)
Wee - jejda, jen teď co jsem si povšiml. No děkuji hluboce.
Tvé přání milé, že nedožít příští Velikonoce by bylo pro Tebe dozajista hlubokým zklamáním spojenou s degradací úpřimně projevené dobré vůle. :) Budu se tedy smažit, ze všech sil, na jevišti, pro všechna ta příští i přespříští ...
pravý čas nečaka na nás,jednoducho odíde aj s chvílou,v ktorej sme mali niečo urobiť.
NePoe_to, přeji Ti krásné velikonoce 2009
(ó, jak blažený pocit být zas jednou poměrně napřed .-))
vzpomněla jsem si na tyto verše, když jsem dnes nějak šla do sebe a napsala přání k vánocům a zítra ho hodím do schránky na rohu naší ulice;
v Holandsku ho dostanou tak na Nový rok ...(a v důchodu už stejně jsou)
tak vidíš, co kladného jsi způsobil .-D (sice pořadí bylo zdánlivě opačné,ale kdo ví,to všetečné podvědomí .-))
Štírka: ano je, přesně! Neměli bychom spoléhat, polihávaním v nečinnosti svých jistot.
Děkuji za navštěvu, ... posedíte chvilku u nás? Co to říkáte? že ste k nám přišli s tipem. No vy ste ale povedený týpek. To přeci nebylo zapotřebí! ... :)
pro mě je to o tom, co v sobě nosíme... a neuděláme, protože jsme si čímsi jist....a má to proto dost času... a pak nás čas sekne a je po jistotě :-) T
Krása je víc než pravda neb ta je v ní již obsažena. Pravda je onou jistotou.
Půlnoční rozumbrada :)
Že by bylo u někoho ještě tolik citu. Máš pocit, že v dnešní době někdo věří na lásku, soucit, štěstí a krásu v duši. Já si myslím, že nás je málo, pokud tedy mám právo se mezi citlivé duše počítat i já.Všechno by bylo krásnější, kdyby myslel lid jako ty. Díky, je třeba se zamyslet!
tanec: Ale nechali jsme se strhnout, asi samou radostí nad tou důvěrnou známostí s jistotou z jistot nejistějších :)
Ten zlomeček textu chtěl být o úplně jiném. Dalo by se přepsat: "Pospěšte za lidma, nebo vám utečou ... " a pak už nebude za kým/čím pospíchat. Třeba se babičce nestihne říct "děkuji", nebo promrhá příležitost postavit se synem na potoce mlýnek, a on je najednou dospělý a už jej to nebere ... :) ... nebo zajít s kolegou na pivo, na hokej, zahrát si šachy, ... nebo pouze z rozpaků nepomoct v metru slepé dívce, ... nebo přivírat oči před bídou ... neodkládejme! (i když sám sem zářným příkladem opaku)
Doufám, že ti můžu poděkovat a poslední jistotu hned tak neprožiji,a důchod, sic ID se dá v poho prožít. Díky za odezvu!
:) tanec: Ne, nebojím, a pakliže se jej dožiju to si teprve skočím, to bude tanec! Popravdě nejsem asi sám kdo tu hromadu věcí odsouvá a v duchu si říká: až budu na důchodu tak se k tomu konečně dostanu, vrátím. :)
Pravda je, že staroba, nemoc svede tělo i duši člověka neskutečně znetvořit. Toho bych se bál jako čert kříže, že budu jednou ve své nevládnosti na někom závislý :(
Ani Tobě nevěřím, že Tě jistoty oblíčily ze všech stran, a Ty se již ze své strnulosti nemůžeš vytrhnout :) Přeji vzrušující zažití až do konečné z jistot ... :)
bojíš se důchodu, víš jaká je to krása, už máš všechno za sebou a před sebou jen jednu jistotu...ty nejistoty jsi již prožil
rozčeření: Stalo se to v Europolisu, mnohamiliónovém městě. Dostal jsem mail od pána z IBM, se kterým mne vázalo mnohaleté pracovní přátelství, s přáním všeho nej k Novému roku. Snažil jsem se mu odpovědět, ale poštovní server mi ódpověděl, že je "out of office", s dodatkem, že odešel do důchodu a všemi se loučí. Zaskočilo mne to. Tento šarmantní mušketýr a důchod?
Je pár mezníků v životě člověka, které se jsou nesporně zlomové, a unést je nebývá pštrosím pírkem na klobouku. Navíc jsem v sobě pro něj již dlouho nosil dopis. Popsal jsem hustě snad 3 pestré pohledy, začal pak hledat schránku. Prohledal celou čtvrt natřískanou rezidencemi blahobytu. Na jejím okraji, v dělnické kolonii se u nakloněné cihlové zdi krčil klasický poštovní úřad z kamene. Vypadal opuštěně, jako vše co se přežilo. Bedýnka na dopisy na zdi v barvě vymícené žloutenky, beze štítku o čase výběru.
List dodnes poponáším sebou, rezignovaně, v tašce. Měl jsem jen adresu do práce, a pokud by nebyl doručen načas, beztak by postrádal smysl. I když jsem byl u nich nejednou na návštěvě, přesnou adresu bytu neznám.
V Praze jsem se pak jeho bývalých kolegů z podniku přeptával co a jak si vede. Prý skvěle. Nečekaně se to však zlomilo ve mne. Přestal jsem spoléhat na virtuální pavučinu. Rozpojila se s tím co z masa, kamene, z papíru. Zdánlivě stejná slova, jen ty na papíře nelze šmahem a poklikem na myšku odvolat. A to je můj důchod, návrat k papíru. Technologie? Pro účelové použití, leda. Kruh se mi rozpojil, jiným spojuje snad, za mými zády. :)
jasně, je to fajn,v důchodu je to potěší určitě víc než během pracovního procesu...budou siho hejčkat a číst po večerech u kafča...
já posílám (ne úmyslně, ale taky mi to o vánocích jaksi taksi nějak nevychází) vánoční přání a PFky (tedav ty papírové) tak zhruba v dubnu, a náhodou, mám na to dobrou odezvu:o) o vánocích jich dostanou...ale to potěšení dostat jeden na velikonoce! tak už dělám, že je to naschvál, a je po ptákách :o))) spokojenost na obou stranách..:-)
Usmáty_autor
06. 03. 2007
Výsmátý_autore
Usmívám se plaše, děkuji za návštěvu, pozornost, a vůbec, přeji hladké prolezení nástrahami všeho lidského (včetně anatonie), ... no ať Ti to sluší bez odřených uší.
A daj si za mne v té žírné dolině jeden pravý tvarůžek :)
Usmáty_autor
23. 02. 2007
Horší, než neodeslané pohlednice známým jsou dopisy adresované neznámým tebe schované v šulíku. Realita.
Nojo, taky mi to trvá než jsem schopná dojít na poštu a poslat dopis :-)
Jinak co na tom, že odešli do důchodu?? I tak je dopis potěší, ne?
Nojo, taky mi to trvá než jsem schopná dojít na poštu a poslat dopis :-)
Jinak co na tom, že odešli do důchodu?? I tak je dopis potěší, ne?