Jo, vypisovala jsem se z toho - pomáhalo mi to.

Jo život je drsnej, jak říkám klobouk dolů všem lidem ve zdravotnictví, a navíc skvěle napsáno, ale je taky vidět že profese Tě naučila "tak se usmíváte/a tváříte se povzbudivě" obrannému reflexu, který neodložíš v šatně, to je to o čem jsem mluvil, že chceš vidět svět lepší než je, to jsou ty limity, každý nějaké máme

.

pálí

Někdy není od věci na sebe upozornit...měla bych si zapamatovat:) Navíc vítám tématickou i výrazovou pestrost. Zrovna básním jednotná uniforma moc nesluší. Dle mého úsudku jsi výborně vystihla, na pozadí situace, jak se může cítit člověk v pomáhající profesi. Tleskám Ti. /než včera opět nasadila svůj všeobjímající úsměv, středové trojverší mě hodně povzbudilo/ Díky:)

Tenhle text byl vlastně kdysi odpovědí na přílišnou "jemnost" v mých básničkách...že to jako taky "umím". Nakonec byl editorem vybraný do mojí sbírky Anděl se dívá... Vše se děje pro něco :-)

jsem ráda, když dokážeme ztvárnit i tu druhou stránku člověka... to těžko, co je kolem nás...  jj, ale bude jaro, tak snad budu psát i o kytičkách :)

 

atkij, dík za výběr. To jsem nečekala. To jsem jen chtěla agátě vrátit toho naflusaného bažanta :-)

jj, je to hnus.... :)  dobře napsanej

To jen aby sis taky "užila"...agátko ;-)

Tak ještě jednu?

...jo, jo..souhlasím, proto se přiblble usmívám...pokud to jen jde :-) Ale ne, já s lidmi mluvím docela ráda, jenže každý druhý tvrdí, jak by si maminku hned vzali domů...ale pak vyjmenuje sto důvodů, proč to nejde.. Byla jsem vychovaná jinak.

Mně zase fascinuje, když mi návštěvy říkají, že ony by tohhle nemohly dělat... jak kdybychom my neměli nárok na to, aby se nám z něčeho dělalo šoufl... a pak se neusměješ a už jsi protivná kachna ;-)

.

:-) ne, jde o ty slzy....

Já už vím. Jde o tu řasenku.

No, ty ses mi tu rozpovídal :-) Nebudu tu nic vysvětlovat. Jen - ono tu v podstatě nejde až tak o tu tracheostomii...

No tak jsem se poučil. Už jsem ti to chtěl opravit, že se říká tracheotomie a ne tracheostomie, no a až teď jsem zjistil, že to sice nějak souvisí, ale je v tom rozdíl. Tracheostomie, no tomu jsme říkali "slavík". A tracheotomii nás učili v první pomoci. Tenkrát jsem to vůbec nechápal. Teda ne, že bych to vůbec nechápal, ale nechápal jsem, proč nás to učej, prostě nedovedl jsem si naprosto představit, že bych najednou přiskočil k nějakému chlápkovi, který by se třeba sesul na ulici nebo co, vytáhnul z kapsy perořízek a vrazil mu ho do hrtanu. A tam nám to vysvětlovali, jako že brnkačka. Trénovali jsme si to taky na nějaký gumový ženský, co se na ní trénuje všelicos, třeba umělý dýchání a když se do dělá blbě, tak se jí to fouká do břicha. A taky jsem nechápal, proč nás učej, jak si sami namíchat infúzní roztoky. Stylem, jako bych si sypal cukr a sůl do čaje. No ale to jsem asi už dost odbočil od tvé básničky. Když mně to dycky něco připomene. No jo. Slavík. Ptáček. Zhnisanej. Jen si nedovedu představit, že ten pohled by působil sekreci mých vlastních slin, které by mě nadavovaly. Tracheostomie. Vyústění průdušnice. Ústa z průdušnice? Jsou taková ústa na líbání? Ta z té tvé básničky asi ne. Co ta ústa, která zbyla? Zůstala bez dechu, ten se do nich nedostane. K čemu jsou taková ústa, která nedýchají? Žeby jen na líbání? Jsou to moc úchylné úvahy? Zůstaly oči. Oči pro pláč. Ale vypadá to, že slzy jich nedosáhnou, podobně, jako dech nedosáhne té dálky úst.

začátek sice naturalistický, ale pak se vrátilo do tvé žíly*něco prostě nezapřeš, ani když se snažíš .)

*

Chtěli po mně tehdy, abych přestala psát něžný pohádky... umím to i takhle...jenže toho mám dost v práci. Dík :-)

Tohle působí dost syrově, naturalisticky. Na to, že veršům (tedy těm, co se nerýmují nebo se nedají zazpívat) vůbec nerozumím, to na mě vrlmi zapůsobilo. Snad proto, že vím, co je tracheostomie, že může zachránit život a... a bojím se kohokoli (krom sebe) píchnout do prstu :-) Působí to dost opravdově; Kdyby se tak pohledem dalo léčit. Tip

*

dobrou noc :-)

*

nepíchnu...ale už víš, že nejsem učitelka :-)) Jo...odkazuju, protože pak nemusím tolik vysvětlovat :-) píšu básničky o tom, co prožívám...takže hodně ,,dotazů" je v nich už zodpovězeno, ale je mi jasné, že i když jsi to třeba četl, nemůžeš si to pamatovat v tom množství tady :-)

cerne slzy to je fakt

Ty seš fakt cvok:-))) Si přečti moji Krajkovou košilku... jsem se courala najaře po Starým městě...

Mám tam sestru...muž tam studoval... není to od nás tak daleko... a pokud mi nebránějí pražáci včas dojet do práce v neděli na noční, když se vracejí z hor, tak mi nevaděj :-) To já jen, že u nás na,, vsi".. bylo za totáče o sestry nouze... no ona je i teď... a.s. blbě platěj :-) Jo a Prahu miluju...hlavně když tam nemusím žít... :-)

no a v Praze! Tam tě mohlo držet i 8 prsatých sester :-)))

jo srdce ..to mám zmáklý... vytrhnout, ukousnout...vrátit...zašít... a kecáš, protože 4 sestry... to bys musel zažít leda za totáče:-) teď by tě držela stěží jedna :-)

jo, ale jo (líbí) T

Z Čech...a ty oči, co myslíš...kuk :-)

Tady je to celé po formální stránce docela ucelené, nepropadla jsi nadměrnému sentimentu, a navíc ta báseň o tobě něco pěkného vypovídá, milá sestřičko. Odkud ? Alespoň přibližně. Tip

pekná pointa

*

Hmmm, ta je*!

Prožil jsem to párkrát právě z té druhé strany ...Hodně silné. *

náááááááááádhera ! tohleto je přesně důvod proč jsem rád že ti to můžu ocenit i víc než tipem! ale to jsou jen nezbytné formality vystihla si jádro v úvodu, a to o čem píšeš v druhé polovině. A už mlčim teda když nestojíš o hlubší kritiku :D

silné*

...je to pro mne zcela nový pohled...momentálně je mi špatně...ne sice přímo na zvracení...ale je to silné...naštěstí ten konec...a dík...

Ale ty oči ty oči vám věří tak se usmíváte a tváříte se povzbudivě Marcelko, moc hezky jsi to napsala, zaujala mě celá báseň,zdravotní sestru nezapřeš... Díky, TIP a zdravím Tě

dílo mnohem lepší než prolog asi teda tip :)