záznamy

před rozbřeskem

když noc umírá a do rozbřesku je daleko

počítám minuty

jen tak na prstech - nikdy nestačí protože lidé mají málo nehtů a mezi ukazovákem a prsteníkem chybí prostor

globus tam nezapadá louže vyschne už na parapetech světu chybí odevzdanost a mně uvědomělost

hra na schovávanou

zkoumali kolikrát musí otočit mincí aby se dotkla osmého listu v řadě

pod dlažebními kostkami čekala skutečnost ale bylo jednodušší zakopnout a slyšet cinkání kovu o oční bělmo

až z komínů přestanou odkapávat roztopené věty obmotám nebi kolem krku vlněnou šálu  

nemám ráda když někdo okázale trpí

hledání moře

záblesky se vynořují z plynulých přechodů

klubka vinutých tunelů

všude jenom svícny v zeleném dešti půlnočních světel a jejich splývání v modrošedé linie 

v těch chvílích je snadné slyšet proudění bytí

až si přestanu hrát na hladině propluješ jí pod oponu a na dně mezi zrnky písku sedí mé další duše

pohledy v kartonových krabicích

 viděla jsem jejich pohledy 

utržené řasy a široké oči

za to mohou kladiva a hřebíky 

na víčkách matný prach

hořel

chtěla jsem koupit patnáct papírových sáčků ale poslední se pokaždé ztratí

hladiny

rybníky a my se  zas bezprizorně točíme v jejich polokruzích

možná vědí kolik sudých záchvěvů ještě zbývá

a on se smál

nebo se jenom trapně pousmál

ten hluchoněmý

prý viděl