Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKmotřičce
21. 01. 2007
14
30
2693
Autor
martinez
... to bylo dřív... teď mám dceru :o)
Dříve nebo později přijde
Musí přijít
ke každému z nás
Když jsem byla malá
bála jsem se jí
a všeho neznámého
a ( pro mne ) nepochopitelného
Teď vím
a něco jsem i pochopila
Bojím se Bolesti
Hrůzy
Samoty
Smrti se už nebojím
Teď nemám komu umřít...
30 názorů
Moc pěkná, posmutnělá, nutí k zamyšlení, hodně citlivá. Vybavil se mi citát (ale ne od koho) "...smrti se nebojím, ale umírání...".Já osobně se bojím stárnutí, ztráty zdraví a toho, že budu nechtěně trápit své blízké...Musím si tipnout*
díky, poetický NePo... já že přesně to jsme nějak onehdá nakousli... máš pravdu a nepřijde mi to schizofrenní... dokud v sobě máme hranici...
Děkuji za avi.
Svými pocity, dívám se na ni z té druhé strany.
Těch pár zásadních, kteří již nejsou, své bytí však rozprostřeli ve mne. Zní to schizofréně, ale kdybych jen na chilku připustil, že se nadobro stratili, stratil bych pro život sám sebe. Dědeček, bratr, jsou ke mne den ode dne laskavější, soucitnější - to aby shledání, až jednou přijde, tolik (nikoho) nebolelo :)
Tipec za poodhalení roušky, pod kterou ukrývá věčné ono tabu ...
vy jste mi tu s tím ale popojeli! ;o)
všem moc díky!
a Feekovi: kdyby tys věděl čím vším já už byla...
:o))
Najmladšia
22. 01. 2007
Já bych to ještě jednou okomentoval z jiného pohledu : myslím, že by se to dalo chápat jako »Nebojím se smrti, bojím se toho, co přijde v čase před ní...« - to ovšem dostává ta báseň malinko odlišný náboj.
No teda mráz po zádech mi lítá jak zběsilej. Fakt díkes za prolog, dává naději všem, kteří se tak cejtěj momentálně (já ne, fakt :-)) Dobrý! *
zlý to není a na hodnoty si nehraju... hledám je u jiných... nabízíš? :o)
kdybys četl zodpovědně názory, byl bys v obraze... dceru mám přes 6 let a nezapomněla jsem na ni... dílko jsem vytáhla staré... chjo
:o)
A jak! Taky se zrovna probírám zažloutlým sešitem a tlapkám do klávesnice své tehdejší představy! * Já jsem předtím přehlídla prolog, promiň
to není že by se mi nechtělo psát... ale mám hodně starých věcí a sem tam mi někdo tady nebo jinde něco připomene... a já to vytáhnu na světlo... to je všechno... tenkrát jsem si to myslela a bylo to tak... člověk se bojí těch okamžiků před smrtí nebo nechce opustit to co má a žije nebo nechce někomu způsobit bolest... ale nebojí se smrti samotné... neříkám že su statečná nebo otrlá... ani že jsem byla... rozumíte mi?
Hned mne napadlo, že se ti nechce psát tak vytahuješ věci, kdy jsi tato témata viděla ještě mladšíma očima. Nepíši, že je to zlé a taky jsem dal tipa, ale vidím tam to, co jsem napsal. Teď prostě píšeš trochu jinak.
dnes už to vidím jinak... jen jsem dnes o to téma zakopla - tak jsem zas oprášila jednu starou věc...
a tohle neříkej, ani jako básnickou licenci ne! Oldjerry to řekl i za mne.
No - je to zajímavá póza (smrti už se nebojím)a velmi pěkně ztvárněná, že kdo nejde do hloubky, bude tomu i věřit. Největší ztráta - až na malé výjimky - je, když člověk umře sám sobě a ještě větší průšvih je, když je potom ještě zůstane živ.
To není vtip - to je fakt.