Tak málo

... a nelze víc ...

Chvíle kdy dlouhá míle zbývá do cíle jménem Dospělost jsou nejtěžší když stárne dítě co na svět přišlo pro radost a táta s mámou ji tak kazí až mrazí z toho u srdce nejbližší lidé nejvíc drazí mu znesvětili vánoce a s láskou pášou harakiri že ještě ani po roce to zkrátka bolet nepřestalo tak svádí vzít je za ruce a přimět zůstat jen tři - spolu ach bože k čemu tolik sporů jsi zasel v lidské makovice a učinil z nich popelnice v nichž zbytky jejich lásky tlejí jež vonívaly po naději? prý málo víc a mnoho málo je velmi často v reálu však proč už jako postaru se čím dál víc tak žít tu nedá? co člověk hledá? nenachází? a jakým právem způsobí že dítěti tu radost schází??? ach bože to jsou způsoby ...

---