Hvězdičku!

Zlobím se černo před očima ten ničema mi trhá žíly co jsme se spolu naškádlili co hvězd mi slíbil z nebe snést - teď zatěžko i jedna mu je jež ozdobila by můj rým zlobím se tohle nemá cenu vyhlížím z dálky jeho slova a on mi přesto zas a znova dá znát dnes ne - až příště snad jen co se změní okolnosti - je zbytečné tu naléhat je jako mezek to už vím v zajetí své jedinečnosti - důvod proč zas mu odpouštím zlobím se kdysi v koridoru svítilo světlo nám tak jasně za noci jako z rána časně že hvězd nám bylo netřeba a přesto sypaly se shůry zlobím se svět má barvy pestré a on chce odít do šedivé všechny mé verše vrtošivé byť v rám je vsázím zlacený - labutí píseň noční múry jež spadla rázem lampě na zem znavená tancem byl jí štvancem čas už tak dávno ztracený

---