Pohan v tobě

Jazyk si plyne po jablečném krku,

Až k jamce nad řetízkem,

Opouštím klášter s malým ziskem

Po lhaní celibátu, po ústrku

Pak znenadání zakrouží

jak přelétaví ptáci

se směrem toho, kdo se ztrácí

jak kapky deště na louži

hra stínů - světel, stafáž kůže

ve znamení svátosti

znesvěcené radosti

bělost boků, kontrast tuže

temné jako půlnoc těl

něha hladí,rozkoš bolí

…naposled byl s apoštoly

než s anděly odletěl              

jak stopař hledám směr tvé šíje

pro vášeň čistou povyk  ztropen

a jako člověk nepochopen

neumučen pro pašije

neumučen jako bůh…

horkovzdušný živel svalů

spoután, hozen do přívalu

bez výstrahy,  bez  potuch

za oponou černých vlasů

nenucené povzdechnutí

boží nektar, gejzír pnutí

vpije povlak z kanafasu

a jak tisíc vlků sténá

tvoří svatou čtveřici

jen animálně věřící

má utajená Magdalena

náš čin je hříchem nevinnosti

dvou osamělých družicí

rty putující, proudící 

z nekonečna do věčnosti

s geniem loci tvého retu

překlenou lživá staletí

mé roztodivné zálety

sny o člověku z Nazaretu

snad vyznávám se v tepotu                

mých „od vrcholů do zasněna“

mám rád tvá ústa rozvlněná

do neznatelných šepotů

škoda že pohan ve tvých bocích

tvář nespoutané Venuše   

pobíhá v lesích netuše

jak osaměl jsem ve dnech, nocích

Já…změnil víru moje milá

proč měsíc lunu vyhlíží?

A možná jak ON na kříži

zakřičím: Pročs mě opustila?