Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

vysněná přání.. kamarád Péťa..

31. 07. 2007
14
17
754
Autor
Rabb

.
.
.
Viktůrek Vrána. Osmiletý klučina; blonďák. Vlasy mu ve svitu slunečních paprsků blýští jako perleť, pihy na nose jsou tak akorát výrazné a ten úsměv od ucha k uchu, ach!, a ústa plná krásných rovných zubů. "Slaďoučký synáček. Toho chceme domů, dejte nám ho, Marie, dejte!"
cukroval by nad ním každý celý rozteklý z toho mrňouse.Viktor byl však svým způsobem zvláštní. Nebyl normální. Normální kluk běhá ve volných chvílích po svěže zeleném trávníku vlnícím se v rytmu lehkého letního vánku a žene se za strakatým míčem. Skotačí. Dovádí. Prohání se s kamarády po tajných a záhadami opředených cestách. Hledá dobrodružství. Hraje si na četníky a lupiče. Raduje se a směje se. Postupně roste a dospělost? Ta je daleko. Pojďme se bavit!
  Byl jiný. Ven moc nechodil. Když už, tak jen v doprovodu rodičů. Ne žeby se bál kontaktu, to ne, ale neviděl potřebu v tom navazovat nějaké přátelské vztahy mezi vrstevníky. Neměl potřebu bavit se stejným způsobem jako oni.  Měl svůj svět fantazie. Svět nepředstavitelně živé fantazie. Ten mu stačil.


V osmi letech se v jeho životě udála zajímavá příhoda, která změnila celý jeho život. Rozhovory s hydranty při ranní cestě do školy, pohyblivé kachlíky na chodníku, živá auta, mrkající - to všechno je standart. Všechno si žije vlastním životem. Pro Viktora normální den. Židle mu pravidelně utíkala z pokoje, proto mu rodiče koupili křeslo s kolečky. Plyšáci, kteří si samovolně ožívali, skončili z bezpečnostních důvodů v krabici ve sklepě. Lálá, život je, lálá.
  Jednoho srpnové rána Viktora probudil budíček hlasitým zdar! a jej rázem napadlo, že si udělá vlastního nejlepšího kamaráda. Možná díky snu, který se mu zdál ho to napadlo. Nevěděl, už si ho nepamatoval. Jako každé ráno.
  Vzal si pastelky, čistý bílý papír a lehl si na koberec (v rozích místnosti přibitý hřeby - to kdyby chtěl malého Víťu namotat). Jako podložku zvolil Slabikář. Kniha pro děti, musí být hodná, od té nebezpečí nehrozí.
  Namaloval svislou tlustou černou čáru, k ní přimaloval dvě pomyslné nohy a dvě ruce bez prstů. Nakonec dokreslil kulatý obličej. Naznačil dvě hnědé oči, nos a červenou pastelkou úsměv. Seznamte se, tohle je Viktorův nový kamarád Péťa. Péťa má Viktora moc rád a Viktor má moc rád Péťu. Oba se mají moc rádi. Péťa bude brunet a už má dokreslené vlasy. Kratší, spíše takový ježek. A naušnici! Jo! Musí mít naušnici. Péťa je totiž Viktorův fakt drsnej kámoš a bude ho bránit.

 Po týdnu se na papíře objevila komixová bublina od Péťových úst. Takovým dětským škrabopisem se v ní objevil text: Nemám kde bydlet, Viktůrku, dokresli mi domeček.
  A tak Viktůrek kreslil. Pro svého nejlepšího kamaráda by udělal cokoliv. Obdelníkový dům, dvě okna a dveře uprostřed. Vedle ještě laťkový plot a obrovský strom s ovocem. Krásný domov.
  Po dalším týdnu se objevila bublina další: Nudím se zde sám, dokresli mi ženu, prosím, Viktore.
  A Víťa udělal, co mu jeho kamarád řekl. Jeden svislý tah, ruce, nohy a kulatá hlava. A blond dlouhé vlasy. Krásná. To bude Libuška. Seznam se Péťo, to je Libuška, Líbuško, Péťa. Tak a už se znáte.
  Po dalších sedmi dnech a nocích se objevila bublina třetí. A taky poslední: Děkuji ti, jsem šťastný jen díky tobě.
  A pak konec. To bylo všechno. Péťa se z papíru krásně usmíval, díval se na svůj nový dům a zahradu a s Libuškou se držel za ruce a prostě jen tak stál. Nehnuťe. I Viktor pozoroval svou kresbu a čekal, co se na ní změní teď. Doufal, že se něco stane. Podívá se na něj Péťa? Kdy už půjdou oba do domečku? Kdy bude další bublina? Pořád nic. Prostě se jen tak díval. Nehnutě.
Kdy bude další bublina?


  Kdy?
.
.
.


17 názorů

satannáš
14. 08. 2007
Dát tip
líbí T

Superní...má to v sobě neco za zaujme:)

StvN
04. 08. 2007
Dát tip
Nabízím jen jeden další pohled. Jestli jsi věděl, že tvůj text může takhle působit, pak ti můj pohled nic nedá. Jestli jsi to nevěděl, tak teď už to víš.

Rabb
04. 08. 2007
Dát tip
díky StvNe.. je fakt, že takovéhle kritiky se čtou obtížněji, než ty pozitivní.. ..ale měla by mi něco dát.. ..ešče bude otázkou co.. :-) dík.

StvN
04. 08. 2007
Dát tip
Nevim, co napsat, abych ti nezkazil radost z jedenácti tipů. Vždycky jsi měl dobrý nápad a docela dobře jsi byl schopen ho i zpracovat, ale tohle nemá ani nápad a zpracování je - nejdřív si člověk říká, že je to recese, že si děláš z povídek podobného typu legraci, ale ono se to nějak neláme, ono je to furt takové vážné, takové patetické.

karmen
31. 07. 2007
Dát tip
:)*

fungus2
31. 07. 2007
Dát tip
Fajn povídka.

Flákač
31. 07. 2007
Dát tip
určitě je tam několik dobrých částí, hezky se četlo, drsný péťa se stal brzy usedlým :)t

Rabb
31. 07. 2007
Dát tip
děkuju všem.. hlavně aššurovi, od toho jsem takovou chválu nečekal.. ..a taky martinez.. že jsem ji svým "umem" přinutil k přečtení.. :-) ..a grand-mal.. té taky díky.. dík fšem prostě..

hai_mal
31. 07. 2007
Dát tip
já jsem víc na poezii, ale tahle povídka ji má v sobě taky. Konec je pro mě skvělý *

hai_mal
31. 07. 2007
Dát tip
já jsem víc na poezii, ale tahle povídka ji má v sobě taky. Konec je pro mě skvělý *

martinez
31. 07. 2007
Dát tip
a tohle je další povídka kerou sem si přečetla a su ráda... je zvláštní, překvapila mě celá - nebyl tam pro mne očekávaný zvrat nebo konec, a přes chybky je dobře napsaná *

avox
31. 07. 2007
Dát tip
Pár pravopisných hříšků, ale téma i pointa velmi k zamyšlení */

...hm...ten uvod mi pripomenul moje citankove zazitky s capkom ci kym...usmev... ...a este vecernicek co chodil..ked si chalan nejaky kreslil nieco..a to hend obzivlo... ...poviedka je myslim dost slusne napisana...prijemne lahky styl...trosku taky na city hrany...nuti ma sa tu a tam pousmait... ...ale v ramci poviedok myslim ze dost slusne...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru