No koukám, že u tebe je dobré čtení. (T)
nezkoušelas někdy vymýšlet slovní úlohy? něco mi říká, že by ti to šlo líp než básnění. jak chceš touhle kostrbatostí k někomu skutečně mluvit? (samozřejmě, zase je tu tvůj nick, který mluví k většině tvých čtenářů už jenom svým rodem...) tip ti dám, abych ukázal, že jsem taky chlap :D
Teda... teda. Je to hrozně dobrý. *
nechám si domejšlení k tomu pro sebe
stejnak bych se asi moc netrefoval, a když je v tom o palčivý vzpomínce, tak mi přijde, že se to ani nehodí
dneska je všechno obrazový, kostěný, rentgenový. ruce jsou njlepší. zvětšenina*
Nevím proč, asi jsem moc jednoduchej, ale když jsem to četl, představil jsem si jen holku ve vaně, jak kouká na ruce, na které se začali dělat varhánky...
Promiňte přátelé, že jsem vyrušil vaši odbornou konverzaci...
varhany znamenaj, že ja na mělčině už moc dlouho, věž je tyčící se nehybnost
je mi z ní děsně sklíčivo
ale je moc krásná
Mimořádně těžká báseň na interpretaci, snad až příliš svá. Přesto jsem si dobře početl a s každým čtením odbjevil další dílek. I tak na mě nakolik symbolů působí jako manýry, jelikož nejsem schopen jim přiřknout nějaký nosný význam. Jednak mi přijde trochu nekoncepšní začít zlomeninami a celou báseň mluvit skrze sybbol moře naprosto bez zlomenin - a na konci se tvářit, že uzavíráš hermeneutický kruh opětovným návratem k nim. Neuzavíráš. Dál jsem ne uplně pobral věžovitost. Napadá mne věžovitost jako falický symbol mužství v protikladu k těm mužům co jsou na jihu a v protikladu k ágni, což je snad také muž. To ale je myslím příliš odvážná interpretace než abych se o ni mohl opřít. Pak snad že robinzoni by rádi maják - věž... to je taky asi blbost. Zkrátka nevidím smysl věžovitosti, ale to v takto jemně asiciační básni vůbec nepřekvapuje: každá interpretace může vidět něco trochu jiného a jinak. Jako manýra mi přijde na začátku ta varhanovitost. Je to pěkná dekorace, ale ostatní dekorace nejsou jen dekoracemi a tak je zvláštní, že tato by takovou měla být. No všechno jsou to spekulace. Početl jsem si dobře.
děkuju, obzvláště potom zámotkovi
katugiro: dík, sem zbrklá roztěkaná, ale je to šumák, nejde o ženskej rod, i dvěma trosečníky (ses chtě nechtě vrátil pro todle moudro, to je ale pech)
Možná už hodina příliš pokročila, každopádně je to pro mě jaksi neproniknutelné, kloužu a nic nevidím, pocit nezanechává. Rozpačitost, mám se vrátit, nemám?
Sítě jsou každopádně ženského rodu :)
bravo a hosana
jakozto genialni pocit to ve mne zanechalo...
**
co já vim.. asi je dost konkrétní vzhledem k tomu, že tak vůbec nepůsobí
by mě zajímalo, jak bys psala, kdyby se ti tvý verše nelíbily
co dodat, vir takychto obrazov vytiahnutych z hlbok mysle nemoze nechat nikoho chladnym:) a nie len to, celistvost nechyba - niezeby to bolo symbolicke, to takmer urcite neni, ale vidim za tym nejaky podnet, zamer, nechcem konkretizovat, interpretovat.
je úžasná... myslim, že hodně silná, ale mam špatnou náladu... je to opravdu výbornej text
Líbilo (když použiju vysoce invenční a zde hojně preferovaný komentář, vystihující jemné nuance díla). ÷)) *
mlýny paží mých milenců zatím
cílevědomě rotovaly k jihu
jak jim pudy kázaly v proudnicích
po hodinkách na zápěstí mi zbyla náplast
dobrej fragment.. celké to ovšem působí slepeně včetně neprovázené pointy, ale na tip to v té bídě zde na Písmoni je*
Písmák