K prvnímu

k prvnímu

za krk dýchá mráz

a na zástěrách obtiskuje měsíce

 

i dýchá se

tak nějak snáz nám

-         po rybách

       

ač vlídných dvanáctero rán

třem králům ostře brousí koruny

třem hlavám nasazuje čepice

v nás

ještě teplo doutná – od svíce

jak dětem sklí se tváře do plamínků

 

snad  - že dnes

                   tak jak po letech

si povídáme o chybách

až hořkosladkých

a čas je kříží

jak dutá stébla

ve slámovém vínku