Kouření je krásné

Sedím takhle v kavárně a dívám se na toho floutka, jak rukou prosí číšnici o pozornost. Povídá, můžu tady kouřit? I když si zrovna přečetl cedulku s nápisem:

Tento stůl je vyhrazen pro nekuřáky. Děkujeme za pochopení.

Tohle je nekuřácký stůl, řekla číšnice jinými slovy. Ale já moc moc chci kouřit, odvětil floutek záměrně smyslně. Avšak číšnice byla profesionálka a odvětila slovo bohužel. Nato floutek zaujal postoj vypravěče báchorek a spustil.

Nezlobte se, zkusím vám vnést do duše trochu světla, pokusím se vysvětlit důvody své touhy. Kouřím opravdu moc hezky, řekl nejen smyslně, ale i lišácky, takže nebylo již jasné, jestli mu jde skutečně o kouření. Koupil jsem si úplně novou krabičku, je hladká, skoro průsvitná. Způsob, jakým zuby strhávám obal, neumí nikdo napodobit a pak, držím ji lehce v dlani, jako pírko a dvěma prsty otevírám ta hranatá dvířka, za nimiž se tísní dokonale vyrovnané řady cigaret. Jemně odtrhnu přebytečný papír, přesně podle okraje, a palcem vysunu první cigaretu. Kdybyste viděla, jak švihácky ji držím mezi prsty, vůbec na to nemusím myslet, a přesto mi nevypadne. Nedbale ji vložím mezi rty, vůbec nějtěžší bylo naučit se předstírat nedbalost, a zapálím ji jednou sirkou a pak to přijde. Mmmm, potahuji opravdu s chutí, aby všichni viděli, a mohutně vyfouknu kouř do prostoru, aby každý mohl pocítit tu nádhernou vůni dehtu. Nevěřila byste, jak mi sluší, když ji nechám zapomenutou viset na spodním rtu, zatímco všemi svaly vajdřuji hluboké zamyšlení. Ze zamyšlení mě vytrhne zpravidla pohled nádherné dívky, takhle pokrčím ukazováček, prostředníček o šest stupňů jižně, palcem sleduji profil filtru, když potahuji, držím prsty vodorovně ve vzdálenosti dva milimetry od cigarety, jeden milimetr vypadá závisle a tři zase nezkušeně, a oplácím jí pohledy. Vydechuji vždy trochu nad sebe, do strany vydechují nevzdělanci a dolů oškliví lidé. Kouření samozřejmě není věcí jen prstů a rtů, ale také jazyka, kouř musí být správně formován, nechcete přece vypadat jako starodávná kamna nebo lokomotiva. Z úst vychází kouř vždy ostrý a semknutý, přibližně ve vzdálenosti jednoho metru se pak klidně rozbíhá do prostoru. Kromě jazyka je důležitá i práce nohou, tu mnoho kuřáků podceňuje. Díky nohám udržuji jedno rameno výš, než druhé, čímž dodávám kouření živosti, narozdíl od sterilních kuřáků vodorovných. Ideální délka nádechu jsou dvě vteřiny, během nichž musíte mimicky vyjádřit opravdové vychutnání si cigarety. Inu, kouřím opravdu rád a velice mi to sluší.

Tak se posaďte, řekla číšnice a já jsem měl příležitost sledovat celé divadlo v přímém přenosu. Opravdu mu kouření velice slušelo.