auto-da-fe song

na kolik povzdechů lze zatnout se v pěst
hřmět hurá v souzvuku o sebe třených nozder
když vzduch již zčásti zgumověl..?

vařená slova
jsem hlouběji nežli slunce a táhnu stínem
k prahu odchlupení, k oknu vystoupení, ruině
podmočených barikád
ta trocha zbytkového blaha sotva vyslovena, sotva
najita ve tmě, už zadupána krysím kopytem
zas o něco hloub
do žlutého sněhu

ruko! noho! nozdry! téměř marně volající do zdi

zde stojí se trochu bokem s vlajkou frestonie
zde vkládají se magnetky své paralelní postavě do kapes
s výrazem prostého pochýlení
do kapes
nám prudce položeným na zem
točí se hlava z toho ticha nad jezerem