Štěstí

Nechte mě snít,
vím, že není to pravda,
ale nerušte mne,
ponechte mě mým snům...

Já bloud seděl tak často sám a lkal a lál,
meditoval a nezměrným smutkem v srdci i hněvem plál.

Už málokdy sedávám osamocen,
jsa zdráv na duchu, nezarmoucen.

Můj andílek se vrátil,
myslel jsem, že navždy se ztratil...

...Ty, andílku pij vodu z pramene,
co se v jarní trávě leskne,
kouzelný mok,
co zanechá Ti hlavu v bdění,
miluj mne až do rozednění...

4/ 2007