Rok za rokem

Nebohé listy, zelené prsty, paprsky větví, začátky paží, prosíte o jaro a hladíte stínem do cest i do hrobů v nichž kdekdo jde či leží. V lidských hnízdech prostory snu, těla v sobě, každý v každém, pach lži a sklenic s vínem, cizota noci, než ženy vezmou na sebe své krásné tváře jež jsou za tmy stejné, a rozední se, zatímco vesmír plane tmou a časem. Slova ještě zimou chutnají a zbytky sněhů jako vlasy starce po úsvitu opadávají, strázeň je vidět vodu plynout a odnášet prach, obzor je tenčí než tvé zavřené oči, a srdce pokojné jako jehně předtím než jej zaříznou. Kolotoč plození a smrti, dlaně z plechu a slova ze rzi, okraj žen, pláč kurev u zrcadel, opilé bdění, tiché polibky, stopy po koních, střely s pery z křídel andělů, a prostý vítr co nahý tančívá. Krása soumraku. Hluk vteřin. Zvuk ohně. Jeviště z hlíny. Masky z času. Zbytečnosti. Bolest trávy v níž se milujeme. Léto za létem.