STŘÍPKY - UŽ BUDU HODNÁ

Ruku na to! Mám tě ráda a.

Annie, klidně je braň, telátka i slepice :-) 

Střípky jsem začala psát po narození první vnučky...v květnu jí bude 14 let!

Jsou psány jako vzpomínky očima dítěte, kterým jsem byla. Tehdy mi přišlo vcelku normální pozorovat souseda při zabíjení králíků. králíky už dávno nechováme i proto, že se mi můj muž nelíbil v roli králíkovraha :-) 

Děti vidí svět jinýma očima, než dospělí, myslím, že je to tak správně. Každý máme svoji cestu a pokud ji nevnucujeme druhým, je to v pořádku.

Velmi pěkný. Tebe už to asi přebolelo, ale mně dnes zabolelo za tebe. A maličko i za králíky - bez kritiky. A ještě si trochu kvoknu na obranu mých oblíbených slepic: co je blbýho na tom, jíst, co mi je dáno? Když my lidi se můžeme rozplývat například nad "biskupem" (toť mi eufemismus, což?) či zabími stehýnky, proč by slípky (který si na rozdíl od nás vybrat nemůžou) měli pohrdnout očima z králíka? Měli bychom jim bejt vděčný, že se postaraj o to, aby ty mrtvý oči na nás nekoukaly...

Tož díky, moc se mi to líbilo. Tip a.

aj ja mam starsiu sestru, ktora ma prilis rada medzi kamaratky nebrala...tiez som tuzila byt Winnetouom... bola tvrdohlava, neodprosila, neustupila...zda sa, ze ja sa takou stavam na stare kolena... opat krasne rozpravanie *****

Je to zvláštně dětský, ale možná tomu pro mě trochu tý dětskosti schází.. Až na těch pár chbějících čárek, ty jsou dokonale dětský :cB

Za báseň**T**

I ti hodní jsou často zahnáni do kouta..***

Napsané tak děcky, šak ze spomínek tých šeckých. Nekdy si to přečti zas, co tam má byt, to tam nechaj. Ináč pěkné, jak na zahrádce u nás, to sú ale enom řeči, psat mosíš aby to bylo čtivé. Neopakuj sa dokola, ahoj já mosím it neco dělat.

***

Nemám co dodat. Snad jen - je mi to blízké.

rupe? Tomu nerozumím...

domin.go...tu chvíli, kdy moje setřička místo, aby odprosila, raději chtěla sníst polívku a poblinkala se, si pamatuji tolik let, že pro mě má velký smysl ji zaznamenat. Byly jsme dvě z jednoho hnízda a přitom každá tak jiná... Králici chcípali neumírali...i když jsem byla malinká, pohybovala jsem se i v dospělém světě. sentiment...víš, bylo to tak, chvíle, kdy byla maminka smutná a my vlastně nevěděly proč...představ si 36letou ženu s dvěma malými dětmi, které zemřel muž, kterého milovala... děkuji ti za tvoji kritiku a jsem ráda, že se ti moje vyprávění líbilo i s chybkama :-)

moc pěkné - T

zatím za básničku... *

Pro domin.go Dík za odpověď, obsahující další pohled na 'textík'. který se mi zalíbil. On ten Tvůj pohled není zas tolik odlišný od mého. Asi tak 'o generaci' :-), takže chápu, že to, co mně připadá jako milé, se Tobě může zdát přehnaně sentimentální. Máš pravdu. Celkově to na nás na oba zapůsobilo příjemně, tak se snad moje prvotní avízo 'neminulo adresátem'.

záznamy během psaní: vyrušila mě scéna s blinkáním, přijde mi poměrně zbytečná; možná je to těmi exklamacemi, které příliš vybočují z jinak poklidného vyprávění ('No, fuj!') 'králíci by chcípli' - to slovo mě ruší, 'umřeli' by bylo v kontextu s rázem celé povídky vhodnější 'Někdy je smutná, ale to hlavně , když zlobím...' - tahle věta je příliš sentimentální jinak se mi hodně líbí scéna se zabíjením králíka v kontrastu s poslední větou předposledního odstavce - skoro se chce věřit, že právě zde získává povídka přesah, a i samotný závěr mě nutí k přemýšlení a hledání hlubšího významu v jinak pěkném, ale poměrně banálním vyprávění nebýt těch několika nastíněných chybek, šlo by alespoň podle mě o vynikající dílo, práce s jazykem a výrazivem je vybroušená, četlo se mi to hezky avi back

njn.. mi to schází...

Ať se ví, že to tu je; to kdyby se to někomu líbilo :-) (několik avíz)

Marci, tohle je lahůdka. Jako že vzpomínky na dětství asi zatřesou skoro s každou duší, to je bez debat, ale ty tady předvádíš i moc dobrý styl psaní. Četlo se s požitkem.*

> ...také jste v dětství nosili > své sny si tajně do postýlek? Taky. A dělám to dodnes. Zdá se, že z banditů občas vyrostou charaktery (jak moc mi to připomíná dětství na Šumavě). Vrátit se dětského světa nám dovolí řici věci, kterých bychom SE jinak říci nedopustili. Je to, kam se vracíme, opravdu náš dětský svět nebo spíš jeho splynutí se světem našich dětí (nebo s tím, jak ho vidíme/nevidíme)? Taky umím zabít králíka (to jsem chlapík, viď), ale dělám to jen když dostanou tu ošklivou nemoc a je pak těch chloupkatých smrtí na jednoho zabijáka moc. A taky mě nebaví klečet v koutě. Ještě to se sebou zkusím. Něčím mi... já nevím, jak to ř...napsat. Tak budu raději držet... prsty. Dík. Tip a můžu 'rozhlas'? :wq

Pár drobných zbytečných chybiček naštěstí není schopno zkazit tu krásnou dětskou atmosféru. *

Ach, ten čas malin nezralých.....***********

ach*