Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMalá daň
22. 09. 2008
13
18
1143
Stačil by roční celibát
zbavit se
co se nanosilo
do hlavy
srdce
do duše
v předtuše
příštích otazníků
to není touha po úniku
to jenom rozum neušel
ještě tu cestu
pochopení
až tam
kde prázdno
bolest není
a zbývá místo pro radost
je nová Láska
denní host
jenomže ty máš tolik tepla
když konečky svých prstů kůže
se dotýkáš
máš sílu muže
co v bezpečném mě objetí
sevře
a ptá se: Jak je ti?
očima
slastí přivřenými
hledá můj verš
a nové rýmy
rty svými
na rtech básníka
a celibát nám utíká...
18 názorů
Jarmila_Maršálová
18. 10. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
23. 09. 2008
jen... v tom posledním verši mi tam jakoby samo v mozku naskakuje místo slova utíká slovo uniká...
Jarmila Moosová Kuřitková
23. 09. 2008
Když dáš se cestou celibátu,
hbitě se Lásky vzdáš,
uvědom si, že nepočká tu,
co možná potkat máš!
A jednou rvát si budeš vlasy,
že už je pozdě na Lásku,
že sama v koutku zestárla si,
ty pošetilý bělásku!
Život jen jednou šanci dává,
a není žádné Repete!
Kdo vše hned před překážkou vzdává
a s bezelstností dítěte
věří, že šance přijde znova,
že štěstí jen na něj má čas,
a pak se někde v koutě schová,
ten bloud je! Jarči, slyšelas?
Jarmila Moosová Kuřitková
22. 09. 2008vindal drámo
22. 09. 2008
Tedy, celibát nepřeji nikomu. Jak začneš, už nepřestaneš, to radši stále znovu zkoušet. Potom už totiž jen stále pochybuješ a to je hrůza,která Tě nakonec najde samotnou! *