Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

sentimentální

13. 10. 2008

14

17

2884

Autor

Ó

setkání na konci cesty
jsou asi nejtěžší

   jsou nejtěžší...

a tolik bych ti toho chtěl ještě říct

      chtěl říct ...


kde jsi se toulala

      toulala...ach...toulala...

tenkrát když noci byly teplé

tak teplé...

a k ránu u ohně jen žhavé uhlíky hřály záda těm
kteří zůstali sami

     sami...tak sami...

tenkrát bych si tě rád namaloval
víš
tenkrát bych si tě rád namaloval

červenou
oranžovou
a zlatou

zlatou...zlatou...zlatou...

ty barvy vidím teď všude kolem

všude kolem...

   a proto asi cítím jak moc mi chybí

chybí...chybí...chybí...

asi jsem je všechny rozdal
oba jsme je asi rozdali

rozdali...rozdali...

a teď napodzim
jenom sentimentálně skládáme k sobě písmenka
která ještě zbyla

která...zbyla....zbyla...zbyla...

17 názorů

Marlav

12. 10. 2009

*

Ó

23. 02. 2009

...ošklivé...potěšilo...moc líbí....gratuluju...děkuji...děkuji...děkuji...Ó

Impresse

23. 02. 2009

Líbí, moc...opakování má svůj význam*

Safián

21. 11. 2008

V tom opakování, jsou to vlastně jakási echa, je právě největší síla této básně. Gratuluju.

sestricka.slunicko1

31. 10. 2008

to je píseň přeci... píseň to je,píseň to je*

Ó

25. 10. 2008

...děkuji za připomínky...toho opakování jsem se nechtěl vzdát...měla to být...taková vnitřní ozvěna...rozhovor...tak jsem to upravil graficky...

Anetté

25. 10. 2008

Báseň krásná, ale nějak mi tam taky nesedí to opakování no, to je na Tobě, za mě tip*

chci_slyšet_tvoje_ticho

14. 10. 2008

Nevím, jestli to opakování je zrovna to pravé, ale jinak se mi to moc líbí*

aleš-novák

14. 10. 2008

opakování matka moudrosti, přeci. Otec neznámý...:o) vyvolává zajímavé poity...

Jarmila Moosová Kuřitková

14. 10. 2008

nic krásnějšího v posledních dnech mi nevyvolalo stejný pocit...*********************************

Horavin

14. 10. 2008

Ó - a přece je mi takový patos milejší všech patosů, protože má v sobě špetku vlídné sebereflexe, schopné pohlíčet na vlastní smutek s úsměvem. To není rezignace, spíše odvaha k nazření beze ztrát radosti. :o) *

Anyz

13. 10. 2008

podzimni melancholie a kroky poztracene v zamlzenych ulicich*

avox

13. 10. 2008

hůř se z toho vyďobávají myšlenky, ale o to víc kape stesk... I když to nejdůležitější jsi řekl hned v první sloce a je to smutná pravda */

Marcela.K.

13. 10. 2008

To opakování...nevadilo by mi, kdyby bylo nějak jinak...zdá se mi to místy příliš toporné a nucené...ale neporadím Ti jak :-)

Diana

13. 10. 2008

Mně se to opakování líbí. Je to působivé, monotónní, připomíná refrén písně, ukolébává a prohlubuje nostalgii. V básni je smíření, rezignace - a harmonie. Mně se líbí moc. T***

neroušek

13. 10. 2008

Velký Ó, možná že to opakování stejných veršů není úplně nejšťastnější.Když jsi VELKÝ O, tak si myslíš,že vše musí být velké.I kratší báseň je hezká.Jinak povedené.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Sdílení