Pro čest kříže

          Nočním tichem zazněl dusot kopyt. Z lesa se vynořili jezdci v lesklých zbrojích a s kříži na prsou. Byli to rytíři krále Svaté Říše Evropské. Úkolem těchto osmi jezdců bylo zabití vůdce vikingů, Dána Björna. Jako velitel této mise byl vybrán sir Hendrik, neboť sám byl Dánem. Již týden putovala tato skupina k vikingskému táboru u Londýna a ztratila sedm dalších rytířů. Nyní měli Londýn na dosah a čekala je nejtvrdší bitva, aby se dostali až k Björnovi.

           Hendrik zvihl pravou paži a celá skupina se zastavila. Nastražili ušu. Byl slyšet jezdec, který se blížil k nim. "Sesedat!" zavelel tiše. Rytíři sesedli z koní a potichu se rozešli do houštin podél cesty. Zanedlouho se ze tmy vynořil jezdec v oděvu vikingského vojáka. "Zvěd zašeptal sir Evan a natáhl kuš. Šipka vylétla a neomylně zasáhla mužův krk. Viking zachroptěl a spadl z koně. Svatá jízda se opět mohla vydat na cestu. "Hel ho chraň na jeho další cestě", pomyslel si Dán.

          Asi po hodině cesty se před nimi objevilo údolí a v něm vikingský tábor. Rytíři slezli z koní a uvázali je ke stromům okolo. "Sire Johne, zůstanete u koní! " nakázal Hendrik nejmladšímu z rytířů. Sir John se posadil ke stromu a sledoval své přátele než mu zmizeli z očí. Rytíř si opřel záda o strom a zadíval se na noční nebe. Za chvilinku ho přemohl spánek.

          Na mýtinu vstoupili dva muži a překvapeně zírali na koně a spícího Johna. "Riddare", řekl jeden. "Döda om!" Druhý muž přistoupil k spícímu a dýkou mu podřízl hrdlo. Oba muži vzali koně a spěšně se vydali k táboru.

          Ostatní rytíři pobili v táboře stráž a blížili se k Björnovu stanu, když se tmou ozval křik: "Inkräktaren". "Zabij Björna, a pak utíkej!" žekl sir Evan Hendrikovi. "My se postaráme o vikingy.

          Sir Hendrik vklouzl do stanu a spatřil u stolu sedícího Björna. Dán  zdvihl oči a pronesl: "Vítej bratře, přišel jsi mě zabít?"

            "Jak to víš?"

            "Mburak, věštec, to předpověděl."

            "Tak se chop meče a braň se!"

            "Nebudu bojovat proti vlastní krvi. Jen jediné mi řekni, proč?"

            "Pro čest kříže, bratříčku. Tvé místo ve Valhalle čeká."

          S posledními slovy se Hendrik rozpřáhl a uťal Björnovi hlavu. Hlava odletěla do kouta a bezvládné tělo se sesulo na zem. Rytíř zdvihl vikingovu hlavu a vyšel ze stanu. Před stanem vedli ostatní rytíři pod vedením sira Evana předem prohraný boj proti přesile vikingů. Hendrik si vyměnil pohled s Evanem. Ten se při pohledu na Björnovu hlavu usmál, ale vzápětí zemřel pod sekerou jednoho z Dánů. Dán rytíř se naposled zadíval na své bojující druhy a rychle se rozběhl k Björnovu koni.

          Ozvalo se zaklepání na dveře. Král zdvihl oči od psacího stolu. "Vstupte!" Do místnosti vstoupil sir Hendrik a držel v ruce Björnovu hlavu. "Björn je mrtvý, můj králi." "Výborně, sire Hendriku, budete odměněn. Přijďte zítra dopoledne do sálu." Král opět sklonil hlavu k papíru a posuňkem rytíři naznačil, že ho nadále nepotřebuje. "Je skutečně nejlepší", pomyslel si král. "Jeho odměna ho přesto nemine."

          Vládce se pohodlně uvelebil v křesle, a když vstoupil do sálu sir Hendrik, promluvil. "Poklekni, Hendriku, před svatým soudem!" Hendrik překvapeně zamrkal, ale poklekl. "Jsi souzen za vzývání pohanských bohů a čarodějnicví. Víš něco, co by tě mohlo obhájit?" Rytíř mlčel. "Ví někdo jiný v tomto sále něco, co by Hendrika zachránilo?" Sál mlčel. "Jsi odsouzen k smrti upálením, Hendriku. Poprava bude uskutečněna dnes odpoledne. Stráže, odveďte ho!" Dva muži vzali stále mlčícího Hendrika a vyvedli ho ze sálu. " Soud je ukončen", zakončil král.

          Vládce i se svým společníkem vstoupil na balkón, ze kterého bylo vidět přímo na popraviště. "Byl to Váš nejlepší rytíř. Je to nutné, můj králi?" otázal se společník. "Nutné? Zasadil těm pohanským barbarům důležitou ránu, ale byl Dán a mohlo by se v něm ozvat svědomí. Mohl by se nakonec obrátit proti nám. To jsme nemohli dopustit", odpověděl vladař a zahleděl se k hranici. Ta se již rozhořela a začali od ní chytat Hendrikovy šaty. On však nekřičel. Jenom jeho rty zašeptaly do vzduchu poslední přání: "Bratře, odpusť mi!"