tak nechte lásku u dveří

1. moc se mi líbí námět - který čouhá(podle mě) už ze samotného názvu básně - ta lehkí,emná ironie - alespon tak to cítím.. báseň vnímám jako apel,protože to kolem nás vypadá tak,jak to vypadá... Možná bych trošku pozměnila strukturu básně - ale to už je jen piha na kráse,která na mne celkově vane...nejvíc líbí předp.sloka a ver - jdem polem rozoraných snů - nu a zvednut kousek nebe z kaluží je taky nádherné a já myslím,mlá Śtírko,že ty to určitě dokážeš - ve svých básních přinejmenším.*

....lásce otevřít vždy...*

Hezká nálada, i když smutná..* Láska stojí u dveří a klepe...

Jo, láska je...

smuTné, ale chápem*

pustoprázdný... o to víc je potřeba lásky :-) nechat stát u dveří to ne, co když se obrátí a odejde... */

Ano, ano, kdybych o nějakou na Prahu zakop, tak jí praštím, a kdyby na dááálnici, tak ji přejedu, a dál dál bez povšimnutí, ... ale večer, večer mne to nutí zapalovat svíčku; náš stůl je rozzářený krchov, ve světlech čtu, držíc se, němo, něco čemu ne a ne přijít na jméno ... snad "vycpávka" či jiná slovní vata, láska tu usedá, na telata :)

dneska mám celkem pozitivní den, takže mě to nezasáhne úplně do hloubky, ale přesto zaujalo

pustoprázdný...takový listopadový den :o)