Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
„K úspěšnému získání akademického titulu je nutná vyvážená, výživná a vitaminózní strava.“
Taky jste si mylně mysleli, že UHO is dead, kuchařky se při podávání obědů americky usmívají a drožďová polévka byla porevoluční novelou zákona odsunuta do ilegality?
Špatně. Vítejte v menze Jednota, gastronomickém pekle kapitalismu. Nejdřív potrápíte křečové žíly v nekončící frontě, přičemž celou čekací dobu věnujete úpornému uvažování, které z nabízených jídel představuje nejmenší zlo. Vaši snahu vyváznout z tohoto kulinářského očistce co nejlépe poměrně úspěšně hatí šifrované názvy jednotlivých pokrmů. Prospěje vašemu podrážděnému intestine tenue spíše Zálesákův nášup nebo Farářovo tajemství? Co by probůh mohl skrývat svatý muž? Onehdy se ukázalo, že oním tajemstvím byla nejspíš mimořádná letošní úroda cibule na faře, mezi milimetrovým plátkem sýra a vepřového masa byla umně ukryta třícentimetrová vrstva nakrouhané cibule. A přemýšleli jste, jaký je rozdíl mezi babiččiným a maminčiným řízkem? Má mladá maminka křehčí, chutnější masíčko, zatímco babiččino je staré, seschlé a tuhé? A v čem se liší sojové nudle Swei-ču-žou a Wai-čou? Zůstanou ty druhé na jazyku o slabiku déle? Nebo jsou o slabiku chutnější?
„Jen nepolevit v polévkách.“
Polévky zde vař všehovšudy dvě: Šedou a oranžovou, obden se střídají. Šedá bývá podávána pod krycími jmény hrachová, drožďová případně čočková. Oranžová se oproti tomu obvykle honosí zvučnými, avšak zcela neoprávněnými tituly jako je například boršč, frankfurtská či gulášová. Zvláštností polévek nabízených v menze Jednota je jejich schopnost vytvořit během neuvěřitelně krátkého času neuvěřitelně silný, pevnýa mimořádně viskózní škraloup, jehož odstranění nebo zpětné rozmíchání je často časově náročnější než samotný proces přípravy a konzumace polévky dohromady.
„Zácpa v Praze pod magistrálou.“
Jediný produkt, který si udržuje standard určité kvality a poživatelnosti je takzvaný čoko nápoj. Vzhledem k tomu, že ostatní položky jídelníčku jsou dost často na samé hranici jedlosti, je celkem běžné, že tři skleničky tohoto nápoje substituují celý oběd. Smutným vedlejším účinkem spojeným s nadměrnou konzumací čoko nápoje jsou permanentě vykoupené zásoby Psyllia a Guttalaxu ve veškerých lékárnách nacházejících se v okruhu jednoho kilometru od Opletalovy ulice.
Tak co, sbíhají se vám sliny? Dáte si dezert anebo pro jistotu včas dezertujete?
Tangens_Omega36
Šlo o nedorozumění, ale vykládej si to jak chceš.
Jediný čemu úplně nerozumim je že se ti moje slabý fejetony dřív líbily. Tvůj si ráda přečtu protože v literatuře i "literatuře" hledam kvality samotnýho díla, a ne autora. Blablabla. Jízlivosti a hnusnosti mi jdou, i mě jich spousta napadla, ale jsem od přírody nekonfliktní, tak to sem psát nebudu. My ženský jsme holt prohnaný svině:)
(tajemný reinkarnům)
Vidím že máš mimořádně vřelý vztah k Paronymii :D
to sou problémy:) a fejetonů na téma závodní stravování už bylo napsáno že by to vydalo na několik knih. oproti základce se svým odporným kouskem vařeného hovězího v uhu, to bylo dál už lahůdkový.
se mi nestalo, že bych měl v menze něco nechutnýho. pravda, byl sem tam z důvodu neobliby stádního velkovýkrmna asi tak desetkrát.
:))) U nás mají zas specialitu "Rumunský paprikový lusk". Jednou jsem to ze zvědavosti "testla"-místo mletého masa lusk obsahoval jakousi žlutošedou hmotu, co chutnala jako jíl, no chudáci rumuni :D. S těmi tajuplnými názvy u nás taky nešetří-už ale víme, že Picasův guláš, svíčková a smetanová omáčka s mrkví je tatáž omáčková hmota (a celkem konzumovatelná), už nás tak snadno neobalamutí. A za oběd v ceně 12,5 jeden musí počítat s trochou toho menzoidního rizika :)))
Já chodil do menzy Albertov - chutnalo mi tam, stejně jako před tím na střední a před tím na základce, ale je fakt, že někteří obědvající, zřejmě navyklí maminčině poctivé domácí stravě, kouzelně krabytili nosíčky, šťourali odtažitě v poživatinách příbory a nezřídkakdy i údy, rozbalovali a nadzdvihávali různé části pokrmu ve snaze odhalit v nich nebo pod nimi něco neklalého. Preparovali, odřezávali, vyvrhovali, různě se kroutili, povzdychovali a vůbec si celkově kazili náladu a chuť. Poté, co odnesli oběd v takřka tom samém stavu, v jakém ho dostali, k okýnku, kde bděla nad správností selekce obsahu tácu paní s velkými ňadry (i vším ostatním), odběhli k jinému okýnku, kde zakoupili zvlhlé eurobagety se salmonelózovou nádivkou, honosící se názvem dresing, která byla z části zakryta růžovým plátkem masa masového typu (30 procent z celkového obsahu - zbytek tvořila sůl, voda, éčka a koření) a podobně kvalitním plátkem sýra, pokrytým ještě žloutenkovým salátem, dovezeným ze Španělska (jistě z nějaké biofarmy - dopraveným letecky, zaručeně bez konzervantů), kteréžto venku za labužnického pomlaskávání sežvýkali a uklidili do dutiny břišní, načež je spláchli zaručeně zdravou žlutou limčou, lišící se od toho odporného erárního čaje se sirupem jemnou libou chutí.
A tip dám, pobavil jsem se.
Vidím, že se to změnilo... my jsme ještě občas tušili, jak vypadá kousek vepřového, nebo vonné strounkové vdolky s rozumným podílem (15%) masa. Občas byla i vepřová čínská konzerva pro dva hladolety... ale byla. To vše s laskavým příspěvkem státu za 3,20 Kčs. Polévky ovšem byly identické...
Písmák