Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozcesty
14. 08. 2001
12
0
3176
Autor
Merle
Po okraje plný cele,
oblinami oblitý.
Propletený sný a těle,
přemýšlenky
troufně smělé,
jedné krve já i ty.
Jedné krve, dvojné cesty.
Nemožno být lítostí.
Skrze mysl stezku klestím,
kácím mýtím -
všude je stín.
Stromy mi tím nerostí.
Povolávám šedé síly,
čmárám sigla samou tmou.
Silou moci tvářně bílý,
zaposlední
tuhle chvíli...
Tuhle chvíli soucestnou.
nerostí.... stromy z kamene... soucestná chvíle...
Paladine šedé síly, za tohle ti souhvězdím *
Ale radši bych od tebe četla jiným tónem znějící... znám hlas, který do mě hučíval...: "Tak už sakra lítej!!!"
A teď ho tady nahoře neslyším!!!
J: je tam musí být... kvůli rýmu, i kvůli rytmu....
jinak té lehkosti tam moc není.... spíš urputnosti :)
milý Merle...
vidím před sebou jasný obraz...
takže když budu mít nutkání zprůhlednit jej, mám jít k Tobě do zpráv :-)
S lehkostí i trýzní současně přijímaný svět - obecněji už nemůžu
Co kdyby druhá sloka předposlední řádek byla kratší o "je" ?
Gastarbajtr
15. 08. 2001
juj... tomu říkám ohýbat jazyk až k prasknutí :-))
k novotvarům mám celkem averzi, ale když tobě tak hezky zní... :-)))
* * *
Já tady vývrtkuju
(ikdyž ta druhá sloka není moc zašifrovaná)
přemýšlenky a chvíle soucestná - to je nádhera
(ikdyž některým novotvarů trvá než mi do toho zapadnou, ještě si trochu nevím rady s tím nerostí)
TIP
žjóva..!!!!!
normálně bych řekla, že vykrádáš Linhartovou, ale protože ji s největší pravděpodobností vůbec neznáš...tak prd.