Miras a Emilka

I. Bydleli spolu v jedný z děr po bombardování z konce druhý světový - kousek za rafinérkou nejblíž k vodě v takový boudě všelijak pospojovaný Miras s Emilou II. …- je večer a já se chystám na noční šichtu čekám na nádraží na trolejbus v bufetu usrkávám rychlý nedobrý kafe vedle mě Miras „Mladej nemáš retko nebo ňákou minci ?“ dávám mu cigaretu „kam se chystáš?“ „do práce na noční“ povídám „to je na hovno v noci dělat tam nejezdi ne…“ „to nejde“ povídám Miras je malý hubený muž s hnědožlutou tváří je respektovaným vládcem nádraží byť je jen o něco větší než lavička vyzná se zná borce i v Praze má tam flek a to už něco značí „kurva kde ta bába je? šla za jídlem už tady má bejt - megera mám hlad“ za malou chvíli mě Emila minula u vchodu kde jsem pokuřoval - rychlými kývavými pohyby spěchala za Mirasem táhla tašku takovou tu na kolečkách s kostkama neskutečně špinavou… došla k Mirasovi ten na ni začal řvát vytrh jí tašku z ruky a začal se prohrabovat v jídle - no zabalenýho tam nic nebylo Emila je asi o dvě hlavy vyšší než Miras na hlavě má pořád šátek má roztěkané světlemodré oči u nichž nevíte jestli se na vás dívají má vyšpulený dolní pysk je nejspíš levobočkem císařského dvora z pusy jí neustále kouká jeden zub pořád se kýve ze strany na stranu nepostojí trolejbus už mi jede… III. díra po bombě je dnes zasypaná stojí na ní OBI Mirase jsem ale ještě před smrtí potkal Emilku už měl v pánu stál před halou strašlivě sešlej chtěl po mně cigaretu dal jsem mu ji bylo vidět že už má ve tváři smrt i v očích ji měl díval se do prázdna třeba ale vyhlížel jestli se odněkud nepřižene megera s kostkovanou taškou…

---